World of elves 2

14. kapitolka

Thranduil

Šli jsme s Legolasem rychlejším krokem k trůnu. Tam už na nás čekal Elrond s Lindirem. ,,Zdravím Thranduile" řekl Lindir. Elrond nás vraždil pohledem a Legolas dělal to stejné. Bylo mi z toho skoro o smíchu, ještě že si dokážu i v takových situacích zachovat chladnou hlavu i chladný a neutrální obličej.
,,Melonen" řekl jsem. ,,Teď ses moc přátelsky nezachoval" odseknul Elrond. ,,Jak to myslíš?" dělal jsem jako by nic. ,,Schováváš zde mé vězně" připoměl mi to, proč se zde bez ohlášení objevil ,,Ale no tak, Elronde, nic se přeci nestalo" odsoudil jsem neutrálně. ,,Nic? Prošli podzemními chodbami! To je proti zákonu, který jsi podepsal! Který jsi odsouhlasil. Odpřísahal jsi přeci, že jej budeš dodržovat!" rozkřiknul se. ,,Ano a taky se tak dělo" pokývnul jsem hlavou. Legolas stále ještě zuřivě pozoroval Elronda, jakožto nepřítele. Bál jsem se, že se na něj každou chvíli vrhne.
,,Ale pouze do dneška. Pokud mi vydáš ty čtyři, tak bude tvůj hřích smazán" řekl Lindir. ,,Ale to nemyslíš vážně. Jakýpak hřích? Jsou to přeci děti a jen byly zvědavé." stále jsem hovořil klidně. Věřil jsem, že to usmlouvám. ,,To sice ano, ale v zákoníku není žádná tolerance. Vydej nám je!" křiknul Lindir. Tak to už nevypadalo nejlíp. ,,Nemohu i vydat to nejdražší co mám" řekl jsem a pak se mi dostavil chladný pohled Legolase. ,,Tebe bych jim nevydal už v žádném případě" dodal jsem rychle a on hned obrátil zpět k nim. ,,Ale oni se provinili! Zaslouží si trest! Jestli je nám nevydáš, tak se přidáš k nim, jako spoluviník!" objasňoval mi zákon Lindir, který jsem znal nazpaměť. Možná i pozpátku. ,,Nemohu ti vydat svou ženu a dítě" zakroutil jsem hlavou. Měl jsem ruce semknuté za zády. V tuto chvíli jsem litoval, že nemám u sebe meč. Snad se neopováží mi něco udělat, jsem v přesile a ještě k tomu silnější než-li Elrond. ,,Stihne tě trest!" vyhrožoval mi Lindir. Elrond se na nás jen naštvaně díval a čekal na mou reakci a na větu Vydám ti je. Což se nikdy nestane, i kdyby mi hrozila válka, což pomalu i hrozila. ,,Ano, to si uvědomuji Lindire a prosím nekřič tak" nastavil jsem nevinný výraz. ,,Máš poslední šanci Thranduile" řekl již klidně Elrond. Z hluboka jsem se nadechnul k odpovědi. ,,Ano" ozvalo se. ,,Půjdu s vámi" ozvalo se za námi. Poznal jsem její hlas. To mne vyvedlo z kolejí. ,,Ne to teda nepůjdeš" otočil jsem se k ní. Vyšla ze stínu schodů, jak to měla v oblibě. ,,Ale ano, půjdu. Nebudu riskovat, že se ti něco stane během válek a s našimi přátely nehodlám bojovat" zakroutila hlavou a blížila se k nám. Legolas na ni koukal, jako kdyby doufal, že si z nás dělá legraci. V což jsem také doufal, ale to se nestane. Na to má až moc důstojnosti a na to je až moc moudrá a tvrdohlavá. ,,A kde jsou ti další tři?" ptal se Lindir. ,,Ti musí jít také" podotknul Elrond. ,,Ano jistě. Legolasi, zajdi pro ně prosím" otočila se k němu. ,,Legolasi ne" šeptl jsem k němu.,,Ne Lucio, nedám ti syna" Ještě že má rozum. ,,Zajdu si pro něj sama" řekla. V tu chvíli se Legolas pohnul a udělal dva svižné kroky chytnul ji.

Napínám vás? Tak si počkáte dddo zítřka večer. Mám zápas, nemohu vydat brzy. Tak zítra, Vaše Deri ^-^