World of elves 2

119. kapitola "Zmocnění strachu"

Legolas

Zbytek oběda bylo zase ticho. Nakonec jsem se zvedl a odešel. Nyní ležím na posteli a hledím do stropu. Již ode dávna jsou tam vyřezány hvězdy a měsíc. Již jako malý jsem se na ně díval promlouval tak k Matce. To jsem Thranduilovi nikdy neřekl. Zavřel jsem oči a nechál se unášet myšlenkami pryč.

,,Hm, chceš mít na mě památku?" optal se. Nečekal však na odpověď. Strhl ze mě tuniku. Odhalil tak mou hruď. Vyděšeně jsem zalapal po dechu. Sjel svou rukou po mém těle. Druhou rukou mávl na skřety a ti ihned odešli. Vrata se zabouchla. Zůstal jsem tu sám s tou stvůrou. ,,Jsem tvrdý, krutý a nelítostný" řekl. ,,Ale pokud jde o tebe..." nedořekl to a přiblížil se ke mě. Byl na milimetry od mého obličeje. Měl jsem strach z toho co přijde. Cítil jsem jeho dech na svých rtech. Svou rukou přejížděl po mé hrudi. Nikdy jsem se tolik nebál. Byl u mne tak blízko. Strašně blízko. Byl to Sauron. Samotný pán temnot. Nebylo to jemné hlazení. Nýbrž škrábání a dření kůže z mých svalů. Jeho zbroj byla ostrá a dělala na mém těle rýhy. ,,Nech toho" řekl jsem po chvíli. ,,Vždyť nevíš, co mám v plánu" odpověděl mi zlomyslně a troufale se usmál. Zběsile jsem zacloumal s řetězy. ,,Ne!" zaječel jsem z plných plic.

,,Ne!" křikl jsem. Okamžitě jsem se vymrštil do sedu. Můj dech byl zrychlený. Snažil jsem se popadnout dech a z hluboka se nadechnout, ale nešlo to. Stráže vtrhli ke mne do pokoje. ,,Jste v pořádku princi?" prohlédl si mne elf ve zlaté zbroji. Jen jsem přikývnul a mávnutím ruky je propustil. Nevěřícně si mě prohlédli. Pak se ale uklonili a poslušně odešli. Zalapal jsem po dechu. Neustále se mi vybavovaly jeho kruté a rudé oči. Shodil jsem nohy z postele a složil tvář do dlaní. ,,To snad není pravda" řekl jsem sám pro sebe. Zvedl jsem hlavu a pohlédl do stropu. Snažil jsem se uklidnit, jelikož jsem byl roztěkaný a vyděšený. Zase. Bylo to tak skutečné. Jako bych to prožíval znovu a mohl říct něco jiného. Byla však pouze vzpomínka na zlo. Bolest a temnotu. Pohlédl jsem smrti do tváře. Ale to už tolikrát. Ale toto? Sauron? Nikdy bych neřekl, že se s ním setkám osobně. Natož tolik osobně. On je temnota sám o sobě. Zloba. Tma. Nenávist. Ztělesnění všeho nechutného a znetvořeného. A já si pamatuji jeho rudé oči. Pohlédl jsem opravdové smrti do očí...

Lassie na tom není moc dobře.
Stres a strach se jej zmocnily.
Možná i temnota.
Bude schopen vzchopit se?
Co bude dál?
Půjde do bitvy?
Zjistí Thranduil, co se s ním děje?
Jestli ano, jak bude reagovat?
Deri...