Moc vám děkuji za dosažení 1K hlasů a komentářů. Je to ohromné :D Jsem vám moc vděčná!
Lucia
Byla zde tajná chodba. Asi se napojovala na ty, co vedou ze zámku. ,,Laivinë!" křikla jsem. Okamžitě přiběhla. ,,Ano?" optala se a popošla ke mě. ,,Ne ne ne, tam nejdu" ošila se. ,,Ale musíš všude se mnou" mrkla jsem na ni. Sebrala jsem svůj luk a skočila jsem dolů. Ona si hlasitě oddechla a seskočila za mnou. ,,Je tu zima" řekla. ,,Ano, průvan. Někam to vede. Pojď honem!" rozběhly jsme se vpřed.
Běžely jsme v kuse asi hodinu. Bylo to unavující a náročné, ale stálo to za to. V dáli jsme viděly světlo. ,,Už tam skoro jsme." řekla jsem nedočkavě a ještě zrychlila. Hned mě dohnala. ,,Bylo už na čase. Docházejí mi síly" povzdychla si Lai a z těžka dýchala. Běžely jsme až do světla. Osvítilo nás nekonečné světlo a tak jsem zavřela prudce oči. V tom nám zmizela půda pod nohama a my jsme najednou padaly někam do propasti. ,,Laivinë!" křikla jsem. ,,Kde to jsme?" zajímala jsem se. Všude okolo bylo jen světlo. Jeskyně, ze které jsme vyběhly velmi rychle mizela. Padaly jsme docela dlouho. ,,Já nevím" nechápala. ,,Kam to vede?" Pohlédla jsem dolů. Než jsem však stihla odpovědět, pohltily nás vlny vody. Chtěla jsem se nadechnout, ale voda jako by mě tlačila zpět pod hladinu. Vodopád. Snažila jsem se doplavat dál. Následně jsem se vynořila dál od vodopádu. Z hluboka jsem se nadechla. Následně jsem se rozhlédla kolem. ,,Laivinë!" křikla jsem. Nic se neozvalo nazpátek. ,,Laivinë!" zkusila jsem to zase. A zase nic. Znovu jsem se nadechla a ponořila. Zahlédla jsem její zelené šatstvo na dně jezera. Plavala jsem rychle ke dnu. Vzala jsem ji za paži. Pohlédla na mě. Táhla jsem ji k hladině. Obě jsme se nadechly, naštěstí. ,,Jsi v pořádku?" zajímala jsem se. ,,Ano. Děkuji" odkašlala si. Následně jsme plavaly ke břehu. ,,Kde to jsme?" rozhlížely jsme se kolem. Klečela jsem na čtyřech a snažila se popadnout dech. Běžet více jak hodinu v kuse a následně tahat přítelkyni z vody mě velmi zmohlo. ,,V Ráji" řekl známý hlas. Pohlédla jsem od země před sebe. Vedle mě stála Laivinë. Hleděla zaraženě před sebe na postavu. Nevěřila jsem svým očím.
Thranduil
,,Určitě s vámi budeme rádi spolupracovat" vřele jsem se usmál. ,,Jak jsou daleko?" optal jsem se. ,,Pozítří budou u Hvozdu, pokud budou postupovat stále stejným tempem jako doposud" odpověděl Bard. ,,To je velmi špatné." oddechl Legolas. ,,Ano princi. Nesmí se zde dostat." zavrtěl hlavou. ,,Zítra v poledne se vydáme jim naproti" zavelil jsem. ,,Je to dobrý nápad Ada?" váhal Legolas. ,,Ano. Nic jiného nám nezbývá" posmutněl jsem. ,,Chtějí boj, mají jej mít. Ale my nesmíme padnout. Hvozd nikdy nesmí padnout. Ne za mé vlády, ne za tvé" mluvil jsem ostře a vážně. Nikdy se nesmí stát, že se Hvozd podvolí zlu. Už tak je nemocen. Vzpomněl jsem si na Lucii a Laivinë. ,,Už se vrátila Lucia?" zajímal jsem se. ,,Ne, ani Lai" odpověděl mi princ docela zděšeně. ,,To není moc dobré znamení" zděsil jsem se. ,,Určitě se jim nic nestalo. Dej jim čas Ada" snažil se mne uklidnit. ,,Pojď, musíme probrat strategii, následně tě pusím, ať se stihneš vrátit a přiúravit své muže k boji." řekl jsem směrem k človeku stojícímu před námi. Bard přikývnul a oba jsme se vydali ke mě do pracovny.
Kdo je tajemná postava?
Co bude dělat Lucia s Lai?
Vymyslí Thranduil s Bardem nějakou dobrou strategii? Doufejme...
Deri :*
ČTEŠ
World of elves 2
FanfictionSvatba, radost a smích. Co však následuje po smíchu? Pláč... Přichází zlé časy pro Hvozd. Zlé období. Sauron útočí na Středozem. Někdo odejde, někdo zase přijde. Je čas přenechat místo jiným. Ale komu? Ubrání se Temný Hvozd vojskům? Nepřátelé útočí...