World of elves 2

172. kapitolka "Krásné Ráno"

Lucia

Ráno mne probudily první paprsky dopadající na mé oční víčka. Usmála jsem se a oči otevřela. Zalil mne pocit štěstí, bezpečí ale i radosti. Ještě spal, nebo alespoň tak vypadal. Mé dlaně spočívaly na jeho odhalené hrudi. Leželi jsme v objetí a jeho svalnaté ruce mne obepínaly. Cítila jsem se takto nedotknutelná. Nádherný pocit a tak dlouho postradatelný. Když si vzpomenu na jiné takovéto rána, a nebylo jich mnoho, žádné z nich nebylo takové. Ve většině z nich jsem již byla sama, nebo jsem už prchala pryč. Raději na to nechci vzpomínat. S úsměvem na rtech jsem jej pozorovala, když se nořil hlouběji do říše svých snů, představ a tajných přání. Vypadal tak sladce. Nechápu, jak jej někdo může považovat za bezcitného. Obětavějšího, chápavějšího a milejšího elfa jsem nikdy nepoznala. Jeho obvykle upravené vlasy byly nyní nyní rozcuchané a stály na všechny strany. Neodolala jsem a obmotala si bílé pramínky okolo prstů. Ještě dlouho jsem jej fascinovaně pozorovala a rozplývala se nad ním. Krásný jej zdaleka nevystihovalo. Následně jsem však sama znovu usnula.

Tauriel

Ráno bylo velmi krušné. Vstávala jsem brzy a to z důvodu několika hlasů a dupotu na chodbách. Rozléhalo se to celým palácem a ani mé dveře neudržely zvuky jen na chodbách. Když jsem však zjistila, proč všichni tak vyvádí, dala jsem se do smíchu. Všichni již mířili na ošetřovnu. Zřejmě je ovládaly bolesti hlavy. Já to s pitím moc nepřeháněla. Ani Thranduil s Lucií ne. A ani jsem se nedivila, když se vypařili, přitom co ostatní již nebyli při smyslech. Nikdo si jejich nepřítomnosti ani nevšimnul. Možná akorát Elrond, který byl tak mimo sám sebe, že jej chtěl vyzvat k tanci. Nakonec byl jeho obětí Lindir. Pro mne to byla více méně komedie. Když si vzpomenu na svůj tanec s ním, to už směšné nebylo. Víno jej natolik ovládalo, že zapomněl své způsoby. Špičky u nohou mne bolí ještě teď. Však nyní jsem se nad tím byla nucená pousmát..

Restallon

Ráno  mne probralo hlasité bušení na dveře mých komnat. I Waloe byla ihned vzhůru a za to jsem chtěl toho někoho za dveřmi zabít. Vymanil jsem se z našeho objetí a obléknul se. Bušení nabíralo na síle a já se neovládnul. ,,Ano, už jdu!" křiknul jsem ke dveřím a následně se k nim vydal. Stál v nich Vein a než jsem se nadál i Elrond. Skučeli mi málem na kolenou, ať jim pomohu. Zprvu jsem nechápal, ale následně mi to docvaklo. Já se dal do velmi hlasitého smíchu a Wal za mými zády také. Elrond s Veinem se slovy ,,Neřvi, už tak myslím, že se mi rozskočí" mne propálili pohledem. Jakmile však spatřili Princeznu Hvozdu v mé posteli jen zabalenou v dece, spíše si mne prohlédli nechápavým pohledem a vykulenýma očima. Ihned jsem zavřel. Následně to byly uznalé pohledy říkající "Princezna? Gratuluji", ale nevšímal jsem si jich a otevřel protější dveře. Zanedlouho to však nebyli jen Králové z Dolu a Imladris, ale i další elfové. Dokonce i lidé. Začal jsem mít strach, že mi dojde Bystřička a následně budu muset jít do lesa. Měl jsem ale štěstí, že jí bylo dostatek a nakonec se všichni vypařili s velkým vděkem. Já se ještě dlouho smál. Poté jsem se však vrátil ke své milé...

 
Asi nejkrásnější, nejvtipnější a nejpropracovanější díl co jsem napsala ^-^
Velmi se mi líbí a písnička sedí ;-)
A jak se líbí vám?
Vaše Derča :* :3