World of elves 2

138.kapitola "Následník"

Dnes mám narozeniny. Děkuji moc všem co mi popřáli, hlavně Velli ^-^ Děkuju :*

Legolas

Hned po jídle Lucia zmizela ve dveřích. Neváhal jsem a pustil se za ní. Doběhnul jsem ji na chodbě a chytl ji za ruku. ,,Proč utíkáš?" nechápal jsem. Zrak měla sklopený a neříkala nic. ,,Nemůžeš se stále schovávat" namítnul jsem. ,,Proč by ne?" odsekla tvrdě a chladně. To jsem nečekal. Byla úplně jiná. ,, Promluvíme si" nabídnul jsem jí po chvíli ticha. Jen mlčky přikývla a vydali jsme se bok po boku do mých komnat. Stráže nám otevřely dveře a Lucia vešla. Já jim dal znamení, ať odejdou. Následně jsem zavřel. Stála u okna a hleděla ven. ,,Jsi si vědom toho, že musíš jít na trůn, že?" řekla zamyšleně, ale nepodívala se na mě. ,,Ano to jsem" přikývnul jsem odhodlaně a přistoupil k ní. ,,Ale nedokážu si to představit. Nejsem stvořen k tomu, abych vládnul. Já nikdy nebudu dobrý král jako..." odmlčel jsem se. ,,Thranduil" Jakmile jsem vyslovil jeho jméno, prudce se otočila a pohlédla mi do očí. ,,Budeš. To zvládneš" pokývla hlavou. ,,Ne. Nemám s tím žádné zkušenosti. Měl by mne do toho zasvětit, ale místo toho tady není a všichni se trápíme" odporoval jsem jí. Ona se zamračila. ,,On za to nemůže" sykla naštvaně. Ano, věděl jsem, že nemůže za svou smrt, a možná to byla i má chyba, že jsem jej nechal samotného. Ale i tak. ,,Nemohu vládu zvládnout" odvrátil jsem zrak. ,,Pomohu ti" řekla dosti mile. Její zamračená a kamenná tvář se úplně změnila. Najednou byla lítostivá a chápavá. ,,Nebudeš na to sám. Nikdy nebudeš sám" pousmála se. Však v jejích očích byl smutek a lítost. Strach a bolest. Přikývnul jsem.

Druhého dne jsme s rádci a několika elfy řešili podrobnosti. Korunován budu již dnes. Lucia mne ve všem podporovala. Však její černé šaty mne stále děsily, stejně jako její kamenný a nepřístupný výraz. Nedovolila vyjít pocity na povrch. Po poledni jsem chtěl mluvit s Tauriel. Našel jsem ji ve stájích. Však byla zde sama. Toho jsem využil. ,,Potřebuji s tebou něco prodiskutovat" oznámil jsem jí, když jsem k ní přistoupil. ,,A co je tak důležitého?" pohlédla na mě. V očích měla slabé jikřičky. ,,Usednu na trůn" vybalil jsem to na ni, aniž bych váhal. Zalapala po dechu. Prudce sevřela rty, až jí zbělaly a odvrátila zrak ode mě. Hleděla do země. ,,J-jak to?" nechápala. ,,Kdo jiný? Já jsem prvorozený" pokrčil jsem rameny. Ale měl jsem pro ni špatnou zprávu. Ale to jí řeknu až večer. ,,Musím jít. Jen jsem ti to chtěl říct" odvrátil jsem se od ní. ,,Počkej přeci" zastavila mne. ,,Děje se něco? Proč jsi tak odtažitý co se vrátil? Proč se mnou nejsi?" vrhla to na mě jako studené vedro s vodou. Obrátil jsem se k ní. ,,Víš.." chtěl jsem něco říct, ale ona udělala dva rychlé kroky a přiblížila se ke mne. Položila své dlaně na mé tváře a přitáhla si mě k sobě. Jemně mě políbila. ,,Nemluv" přikázala mi, když se na milimetry odtáhla. Znovu mne chtěla políbit, ale odtrhnul jsem se od ní. Nechápavě si mě prohlédla. ,,Je mi líto Tauriel." řekl jsem a otočil se. Nechal jsem ji tam a odešel pryč.

Legolas na trůnu.
To snad ne.
Proč odmítnul Tauriel?
Jaká je špatná zpráva, co jí chtěl oznámit?
Proč jí polibek neopětoval?
Deri :*