World of elves 2

105.kapitola "Útěk"

Thranduil

Následně mi Waloe řekla, že jsem omdlel a udeřil se při pádu do hlavy. To vysvětlovalo tu bolest. Že mi Restallon pomohl a následně mě odnesli sem. Od té doby tu se mnou byla. Byl jsem v tomto stavu asi osm hodin. Byla již tma. ,,Měla by jsi si jít lehnout" řekl jsem. Přikývla. Obešla mou postel. Nevěděl jsem, co má v plánu. Sundala si boty a vlezla si za mnou pod deku. Přitulila se ke mě. Pevně jsem ji objal. ,,Žije?" optala se mě. Chvíli jsem nevěděl, co má na mysli. Legolas. ,,Vrátí se?" zajímala se. ,,Ano" políbil jsem ji do vlasů. ,,Neboj, tvůj bratr je silný. Vrátí se společně s Lucií" šeptal jsem. Už mi neodpověděla. Už plula do říše snů. Já se o to pokusil také. Trvalo mi, než jsem usnul, ale nakonec jsem sám padnul za ní.

Legolas

Několik dní uběhlo. My jsme byli stále v cele a skřeti nám jednou za den občas dva donesli jídlo a vodu. Jednou Lucii odnesli. Slyšel jsem její řev. Nebyl však bolestný, ale tvrdohlavý. Nechtěla něco říct a já sám netušil co. O co Sauronovi jde. Co chce po nás. Když mi ji zpátky hodili, nebyla zraněná. Pouze vyděšená.

Blížil se večer. ,,Musíme utéct" pronesla. Otočil jsem se k ní. Seděla u zdi a já byl u dveří. ,,Ale to nejde, ani nevíme, kde jsme" oddychnul jsem si. ,,V Gundabádu." odpověděla. Pohlédnul jsem na ni. ,,Hned pod schody je východ. Musíme utéct. Jenom seběhnout schody a dostat se přes stráže" snažila se. V jejím hlase bylo odhodlání. ,,Jak se dostaneme přes skřety? A vůbec z této kopky" kývnul jsem k mřížím. ,,Já nás dostanu přes mříže. Ale víc bych nezvládla" posmutněla. ,,To stačí. V noci se skřeti mění, když půjdou pryč, utečeme" ztišil jsem hlas. Ona přikývla.

Byli jsme nervozní. Čekali jsme, až odbije půlnoc. Lucia se ještě snažila nasbírat síly, nebo je alespoň čerpat. Ale nebylo z čeho. Nebyla zima, již jaro. Bylo to beznadějné. Ale snad to vyjde. Bude to těžké. V tom jsem je slyšel mluvit. Moc jsem jim nerozumněl. Zkontrolovali nás. My jsme dělali, že spíme. Nakonec se jejich hlasy začaly vzadovat. Vyskočili jsme na nohy. ,,Teď je čas. Honem" pobídnul jsem ji. Zavřela oči. Během vteřinky jsme se objevili před mřížemi. Slabě zakolísala. Chytil jsem ji. ,,Vydrž" snažil jsem se. Přikývla. Normálně by jí nedělal problém dostat nás až do Hvozdu, nyní sotva přes dva metry. Rozhlédnul jsem se. ,,Tudy" vydal jsem se v před. Ona za mnou. Došli jsme ke schodišti. Pohlédnul jsem dolů. Stíny. Okamžitě jsem začal panikařit. Skřeti se už vrací. Lucia mě chytla za ruku a vedla mě někam jinam. Nevěděl jsem kam. Běželi jsme ruku v ruce do neznáma. Občas jsme se schovali za rohy, když jsme slyšeli hlasy. Poté jsme scházeli jiné schody. Netušil jsem, jak to že to tu tak dobře zná, ale už jsem cítil v nitru, že se ven dostaneme.

Útěk.
Dostanou se ven oba?
Nebo je Sauron chytne?
Zemře snad jeden z nich?
Deri ;-)