World of elves 2

90.kapitola "Záměrný Únos"

Lucia

Už nás bylo málo. V tom jsem uslyšela, jak zazněl náš roh. Znamenalo to odvolat se a ustopit. Otočila jsem se, když v tom mne někdo silně praštil po hlavě tupým předmětem. Bolelo to. Padla jsem k zemi.

Thranduil

Zavelel jsem k ústupu. Bylo mnoho padlých a síly nám rychle ubývaly. Elfové utíkali zpět. Skřeti nás nechávali vracet se, nechápal jsem to. Zahlédl jsem Legolase. Ale nikde jsem neviděl Lucii. Rozběhnul jsem se k němu. ,,Kde je Tauriel s Lucií?" zajímal jsem se. ,,Tauriel s Lai jsou už v bezpečí. Lucii jsem neviděl. Měla být s tebou" jakmile to řekl, zamrazilo mi. Zřejmě mi to viděl na očích. ,,Pojď" kývnul ke skřetí pevnosti. Přikývnul jsem a společně jsme se vraceli. Moc daleko jsme se ale nedostali. Jakmile nás viděli zbylí elfové, co se nestihli vrátit, vrhli se do boje s námi. Přiběhnul ke mě Emeth. ,,Co se děje můj pane?" nechápal. ,,Královna. Je tam!" odpověděl jsem a jedním mávnutím jsem skřetovi usekl hlavu. Dále se stájník nevyptával a snažil se dál.

Lucia

Ležela jsem na studené zemi. Slyšela jsem bolestné křiky elfů ale i skřetů. V tom mne ale někdo zvedl. Otevřela jsem oči a viděla jsem tři nestvůry co mě táhli někam pryč. Chtěla jsem se bránit, ale byla jsem moc slabá. Nakonec jsem upadla znovu do tmy.

Thranduil

V tom jsem zahlédl její bílou tuniku. Zuřivě jsem se rozmáchnul a k mým nohám padli další tři skřeti. Viděl jsem, jak ji odváděli někam pryč. Směrem k pevnosti. V očích jsem měl strach. ,,Lucio!" zaječel jsem. Najednou se mi ztratila z dohledu. Skřeti nás stále tlačili dál a dál od pevnosti. ,,Lucio!" křiknul jsem znova a znova a následně ještě jednou. ,,Ada! Musíme pryč!" zaječel Legolas. ,,Nemůžu ji tam nechat!" zoufal jsem. Snažil jsem se co to šlo, ale marně. ,,Ada!" křičel můj syn.

,,Ada?" optal se. ,,Ano Lassie?" otočil jsem se na malého synka. Natáhnul ke mě ručičky. Vzal jsem jej do náruče. Společně jsme se dívali na hvězdy. ,,Vrátí se?" řekl najednou. ,,Lassie..." začal jsem ale zlomil se mi hlas. Pak zabořil hlavičku do mé hrudi. Vzlykal. Díval jsem se na hvězdy. Modlil jsem se. Za něj, za sebe ale hlavně za ni. Doufal jsem, že našla poklidnou cestu. Doufal jsem, že se na nás nyní dívá. ,,Miluji tě Lassie" řekl jsem. Následně mi po tváři stekla slza.

Doběhla mne vzpomínka. Nakonec jsem přikývnul a dali jsme se na útěk. Ještě naposledy jsem se ohlédnul za pevností. Skřeti se rychle stáhli. My také. Stékaly mi slzy po tvářích.

Proč ji skřeti chcou?
Kdo jim to nařídil?
Co po ní chcou?
Zemře hlavní postava?
Jak se s tím vyrovná královská rodina?
Co teprve král?
Unese druhou ztrátu?
Deri ^-^