World of elves 2

56.kapitola ,,Proč křičíš?"

Lucia

Po tváři mi stékaly slzy. On se na mě díval. Moc dlouho však ne. Vzápětí se otočil. ,,Já nechtěla" šeptla jsem. ,,Kde jsou?" ignoroval mé vzlyky. ,,Kde je kdo?" nechápala jsem v tu danou chvíli. ,,Roin, a ostatní" odpověděl. ,,Já nevím. Tauriel je měla propustit" odpověděla jsem tiše. Prudce se otočil. Najednou byl tak blízko mne. ,,Ty jsi je nechala odejít jen tak bez mého svolení? Dobře jsi přeci věděla, že s tím nesouhlasím!" křiknul. V tom se otevřely dveře. Viděla jsem rozmazaně a nepoznala jsem osobu ve dveřích. Thranduil se otočil zase ke mě zády. ,,Ada, jsi v pořádku?" optal se. Legolas. ,,Ano" odpověděl. ,,A proč tedy křičíš?" nechápal. Pohlédl na mě. Pak se zamračil on. ,,Proč křičíš po ní?!" zvýšil hlas. ,,Protože mne neuposlechla a dovolila si..." začal Thranduil ale Legolas mu hrubě skočil do řeči. ,,To přeci není důvod, aby jsi po ní ječel přes celý palác. Podívej se na ni! Vždyť má slzy v očích. Je jí to líto a bojí se tě!" křičel už i on. Netušila jsem, že by Legolas měl někdy odvahu odporovat otci. A že by se mě tolik zastával. Thranduil na to neřekl nic. Propichoval ho pohledem. ,,A není to poprvé, že ne" řekl. ,,Co tím naznačuješ?!" ozval se varovně jeho otec. ,,Myslíš, že si nepamatuji, co se dělo?" tvrdil. Nechápala jsem, o čem to mluví. ,,Nevytahuj to" přecedil mezi zuby král. ,,A proč? To se mám dívat na to, jak se opakuje historie?!" rozmáchnul rukama Legolas. Mlčky jsem tam stála a pozorovala, jak se otec a syn hlasitě hádají. Neměla jsem odvahu jim do toho zasahovat, obzvlášť, když se to týkalo mě a ještě někoho, však nevím koho. ,,Po ní jsi taky křičel, když tě neposlechla!" Netušila jsem o kom se to baví. ,,Tomu sám nevěříš" odsekl Thranduil. Legolas zakroutil hlavou. ,,Jsi tak průhledný. Myslíš, že jsem nic neslyšel? Že když jsem byl malý, že si nic nepamatuji?" Vrčel po něm. ,,Vůbec nevíš, proč jsme se hádali" odporoval stále král. Legolas se zasmál. ,,Vím to moc dobře!" křiknul. ,,Tak proč?!" byl zvědavý Thranduil. ,,Helinillë?" řekl troufale princ a Thranduil se sekl. Neřekl nic. Sklopil hlavu. ,,Nevíš o čem mluvíš" snažil se stále, ale už byl více nejistý. ,,Dělala mi chůvu. Byla mou nejvěrnější přítelkyní!" křičel zase Legolas. Thranduil mlčel. Sklopil hlavu a mlčel. ,,Záleželo mi na ní!" ječel. Do očí se mu hrnuly slzy. ,,A ty.." začal ale zlomil se mu hlas. Tak se nadechl znovu, aby to dořekl. ,,A ty jsi ji nechal zabít!" Když to řekl, dala jsem si ruku před ústa abych nevykřikla. Já si celou dobu myslela, že s ní Thranduil něco měl. Takhle mi z části spadl kámen ze srdce. Ale teď to bylo ještě horší. ,,Zabil si ji" stišil se. Thranduil pozoroval podlahu. ,,Zabil" zopakoval to ještě jednou. ,,Jak jsi to zjistil?" optal se najednou. ,,Poslouchal jsem vaše hádky. Nemyslel jsi na okna. Bylo to slyšet na celý Hvozd" šeptnul Legolas. ,,Jako malé dítko jsem seděl na okenní římse a plakal!" křiknul zase. Jeho hlas se třepal. Bála jsem se toho, co bude následovat. Měla jsem strach. 

Kdo by to čekal?
Legolas a Thrandui.
S kým se král hádal o smrti chůvy?
Kdo přeruší hádku?
Proč ji Thranduil nechal popravit?
Deri ^-^