World of elves 2

151.kapitola "Neviditelný"

Waloe

Zase se mi o něm zdálo. A zase to bylo tak živé. Myslím na něj stále. Oblékla jsem se do kožených kalhot hnědé barvy a krátkých volných šatů podobných odstínů. Na krku mi visel náhrdelník W. Už jej nesundávám. Triss se mi občas směje, ale to nevadí. Prohlížela jsem se v zrdcadle. ,,Jsi krásná" uslyšela jsem. Leknutím jsem sebou trhla a prudce se otočila. Létala jsem pohledem po pokoji, ale nikdo zde nebyl. Ten hlas jsem ale poznala. Thranduil. ,,Kde jsi?" optala jsem se. Už mi však nepřišla odpověď. Pokrčila jsem nad tím rameny a dala si do pouzdra u boku svou dýku. Následně jsem se otočila a vyšla ze svého pokoje. Sházela jsem schody do hlavní haly, kde již čekal Vein a Triss. Měli jsme mít nějakou návštěvu trpaslíků. Zanedlouho po mém příchodu se otevřely dveře od vstupní haly a vešli dva zástupci vládce z Ereboru. ,,Zdravím vás" usmál se Vein. Triss ani já jsme nijak nereagovaly. Trpaslíky nenávidím. ,,Proč je při našem jednání i elfka a tvá dcera?" zajímal se jeden. ,,Nijak nezasáhnou. Tak, co pro mne máte?" nezajímal se moc nad jeho dotazem a čekal, co mu trpaslíci donesli. Jeden z nich, ten co zatím nepromluvil, přistoupil a podal mu jakýsi pergamen. Vein si jej pročítal. A čím dál pokračoval, tím více se mračil. ,,To snad nemyslíte vážně!" vykřiknul po chvíli. ,,Omluvte mne" řekla jsem a odešla. Nehodlala jsem se rozčilovat. Trpaslíci zase chtějí větší daně. Vein zase vyhoví a u toho být nechci. Je to tak pořád. Vyšla jsem zadním východem na ulici. Procházela jsem se městem. Bylo poledne. Slunce svítilo a všude byl klid. ,,Nikdy nejsi sama" uslyšela jsem. ,,Ada, jsem sama" pokrčila jsem rameny. Pak jsem se ale prudce zastavila a rozhlížela kolem sebe. ,,Ada?" optala jsem se okolí.

Thranduil

,,Tady jsem Waloe!" křičel jsem, ale ona mne neslyšela. Jen když na mě myslí od srdce tak mne uslyší. Jsem stále s ní. I ráno jsem byl. A v noci jsme se zase viděli. Myslím, že má dar. Vidí mne, ikdyž jsem po smrti. Je to zvláštní, ale je to tak. Měl jsem pravdu. Má moc, jako má Lucia s Galadriel. je jedno, že já jsem elf. Ona je čarodějka. Ale neví o tom. Ale ani já si tím nejsem nijak jistý. ,,Waloe!" křiknul jsem znova. Ona si nad tím zase nijak nelámala hlavu a pokračovala v chůzi. Na to, jak je Dol živý, dnes bylo neobvyklé ticho. Šel jsem po jejím boku. Byl jsem jí přítomen všude. Nikdy jsem jí neopustil. A nikdy neopustím. Zamyslel jsem se tak, že jsem si ani nevšimnul, že se zastavila. Otočil jsem se na ni. Hleděla mým směrem. V jejích očích bylo vidět zděšení. Otočil jsem se za sebe. Ale tam nic nebylo. Hleděla na mne.