World of elves 2

110.kapitola "Tajemno"

Lucia

Zvedla jsem se na nohy a následně nadnesla. Přetékala mnou zlost. Jako by mne pohltily emoce. Sršelo ze mě něco, co ještě nikdy. Byla to nenávist. Zloba ale i temnota. Sauron se sebral a postavil se mi. Shire jen klečel u zdi a pozoroval nás. ,,Nemáš mít žádnou sílu, ani moc!" křiknul pán temnoty. Nevnímala ho. Zvedla jsem ruku a přitiskla ho ke zdi. ,,Nebudeš o něm takto mluvit! Ty ne!" zaječela jsem hlasem, který jsem neznala. Nepoznávala jsem se. Nepoznávala jsem své chování. Najednou jsem toho začala litovat. Začala jsem váhat. V tom mne temné emoce opustily. Sauron využil mého zaváhání a použil temnou magii. Odrazil mne od sebe. Já letěla vzduchem a narazila do zdi. Projela mnou ostrá bolest. Sykla jsem. Sesunula jsem se k zemi. Následně jsem měla tmu před očima.

Thranduil

Stál jsem opřený o zeď na chodbě. Waloe pochodovala před dveřmi. V tom se mi na vteřinku zatmělo před očima. Rozbolela mne hlava. Viděl jsem temnotu a uprostřed ní jejího pána. Syknul jsem bolestí a má ruka instinktivně vystřelila k bolavé hlavě. Waloe se ke mě vrhla. ,,Ada? Co se děje?" řekla. Poté se mi zase vyjasnilo a já otevřel oči. Párkrát jsem zamrkal. ,,Co to bylo?" optal jsem se sám sebe. V tom se ale otevřely dveře. Restallon vyšel z ošetřovny. Okamžitě jsme se k němu oba vrhli. ,,Jak je na tom?!" křikla Waloe, já neřekl nic. Nezmohl jsem se ani na jediné slovo. ,,Špatně. Hodně si vytrpěl a ušel velmi dlouhou cestu. Nechybělo mnoho. Pár hodin a už by nebylo naděje. Zvládne to" odpověděl. Oddychnul jsem si. ,,A probere se?" zajímala se dál Waloe. Restallon pohlédnul na ni a poté na mě. Nesnáším, když mlčí. ,,Ano. Zítra, možná. Radagast se nabídnul, že zde zůstane a bude mi pomáhat" řekl. ,,Bude to mít nějaké následky?" vypadlo ze mě. Teď jsem byl napnutý jako tětiva u luku. Prohlédnul si mě. Od hlavy až k patě. ,,Nemám zdání" zavrtěl hlavou. Klesl jsem pohledem k zemi. ,,Neboj Ada. Bude v pořádku" uklidňovala mne Wal. ,,Mohu za ním?" chtěl jsem ho vidět. Chyběl mi. Moc. Restallon kroutil hlavou na znamení, že ne. ,,Nyní musí odpočívat." otočil se a vešel zpět do místnosti. Dveře se zavřely. ,,Nesmíš se už bát. Oni mu pomohou. Běž si odpočinout a zítra půjdeš za ním" pobídla mne má dcera. Pohlédnul jsem na ni. Ale nakonec jsem přikývnul a vydali jsme se do svých komnat.

Stál jsem na terase a hleděl do dáli. Byla tma. Vnímal jsem jemný vánek, který foukal. Hladil mne po tvářích. Pozoroval jsem stromy. Nemluví se mnou. Jen s ní. Nedivím se jim. Chtěl jsem je přeci jen spálit na popel. Bál jsem se jejich zpovědí. Cítil jsem něčí pohled na mých zádech. Otočil jsem se. Zahleděl jsem se na elfku, stojící pod schody. ,,Co se děje můj pane?" optala se tajemně. Popošla ke mě. Neodpověděl jsem jí. Blonďatá elfka mi hleděla do očí. ,,Jak jsi mne tu našla?" nechápal jsem. Jen pokrčila rameny. ,,Nesmíš zde být" otočil jsem se od ní. Nechtěl jsem udělat něco, čeho bych pak litoval. Už jednou se mi to, s ní, povedlo. ,,Proč se ke mne otáčíte zády?" nechápala. ,,Moc dobře si pamatuji, na den, v trůnním sále" šeptal jsem. ,,Ale to jste chtěl vy, ne já" odporovala. ,,Měla jsi odejít" bránil jsem se. Nechtěl jsem si připustit, že to byla má vina. Ikdyž jsem věděl že byla. ,,Nebudu se s vámi hádat pane" ukončila to. ,,Dobrý nápad. A teď už by jsi měla odejít" odseknul jsem. ,,Ale já bych vám měla něco říct" prudce jsem se otočil. ,,Co ti leží na srdci má milá?" zmírnil jsem. Vypadala provinile. Usmál jsem se. Z hluboka se nadechla a vydechla.

Co se stalo s čarodějkou?
Probere se Legolas?
Bude mít mučení a strašlivý zážitek nějaké následky?
Kdo je tajemná, světlovlasá elfka?
Co skrývá a co chce prozradit králi?
Tajemná kapitolka a spousta otázek,
na níhž znají odpověď jen
Valar.
Vaše Deri ^-^