World of elves 2

104.kapitola "Miluji jej"

Legolas

  Chvíli se nedělo nic. Po chvíli mne skřeti odpoutali. Odnesli mě do cely. Hned ke mě hodili i ji. Vrhnul jsem se k ní. ,,Žije, ještě ji bude potřebovat" řekl skřet a kývnul někam do strany. Podal mi vodu. Následně odešel. Vzal jsem jakousi misku a odtrhnul si nohavici a použil jej jako hadřík. Otřel jsem její obličej od krve. Dýchala. Sice slabě ale ano. Vzal jsem ji a opatrně přesunul do rohu místnosti na zbytky nějakého sena. Ať jí není zima od země. Přikryl bych jí, ale sám jsem měl jen kalhoty. Unaveně a zničeně jsem si lehl vedle ní. 

Thranduil

  Několik dní jsme Legolase postrádali. Hledali jsme jej. Seděl jsem na trůnu s hlavou v dlaních. Zakrýval jsem tak smutek. V tom se někdo přihnal. ,,Pane!" křikl mi známý hlas. Zvednul jsem hlavu. ,,Ano Laivinë?" optal jsem se hnědovlasé elfky co stála pode mnou. ,,Našli jsme stopu" oznámila mi. Zbystlřil jsem. ,Ano?! A jakou?" zvednul jsem se a seběhnul schody k ní. ,,Špatnou pane. U Elfí Brány jsme našli jeho luk a šípy. Ale bohužel i tři skřetí mrtvoly. Ale podle stop jich byla stovka. Neměl šanci" sklopila pohled. Já ztratil dech. Srdce se mi zastavilo. Udělalo se mi mdlo a následně se mi zatmělo před očima. Padnul jsem k zemi. 

Probral jsem se v posteli. Pomalu jsem otevřel oči. U okna někdo stál. Viděl jsem špatně. Rozmazaně. Bolela mě hlava. Když se mi můj zrak zaostřil, spoznal jsem osobu stojící opodál. ,,Waloe?" optal jsem se slabým hlasem. Okamžitě se otočila a vrhla se mi do náruče. ,,Ada!" křikla. Následně zavzlykala. ,,Ššš, jsem tady" šeptal jsem a hladil jí po vlasech. 

,,Neboj, už je to pryč"   seděl jsem u něj a hladil jej po paži. ,,NE!" zakřičel ze spánku. ,,Legolasi" šeptnul jsem. Dítko otevřelo očka a pohlédlo na mě. Okamžitě se mi vrhnul kolem krku. ,,Ada" vzlykal. ,,Pššt. Už je to pryč. Jsem tady s tebou" šeptal jsem. Hladil jsem jej konejšivě po zádech. ,,Šššš" uklidňoval jsem ho. Po chvíli zvedl hlavičku z mé hrudi a pohlédl mi do očí. ,,Chybí mi" šeptnul. ,,Mne také" přikývnul jsem. ,,Ale neboj, nejsi sám. Nikdy nebudeš sám. Vždy tu budu s tebou."

Legolas

,,Vždy tu budu s tebou" řekl. Následně jsem mu znovu zabořil hlavu do ramene a plakal jsem. Viděl jsem ji. Chyběla mi z celého srdce. Netušil jsem, zda li to někdy přijmu. Ale pochyboval jsem o tom. ,,Mám tě rád" řekl mi do vlasů. ,,Já tebe taky" objal jsem jej pevněji.

Vzbudil mne rachot. Prudce jsem se zvednul. Bolest mi projela celým tělem. Zasyčel jsem. Skřet se na mě nechápavě podíval, ale pak šel dál. Lucia ležela vedle mě. Pohlédl jsem nad sebe. Byli jsme zde vězněni. Ale stále jsem věděl, že je se mnou. On se mnou bude vždycky. Nikdy mě neopustí. Miluji jej. A i já jej nikdy neopustím. Vždy budu s ním. ,,Ada.." šeptnul jsem. Po tváři mi stekla slza. Pak jsem sklopil hlavu a pokrčil nohy. Složil jsem tvář do kolen a topil se ve všech vzpomínkách. Všechny ty smutné a zlé dny. Kdy zemřela a on mi stál po boku a pomáhal mi. Věděl jsem jen a pouze jedno, nikdy jej neopustím a nikdy jej nepřestanu milovat...

Podotýkám, že jej miluje jako otce ;-)
Lucia nezemřela.
Ale smrt nás čeká....
Jaká?
Bude to někdo z královské rodiny?
Nebo snad někdo z temnoty?
To vím jen já a Valar...
Deri ;-)