World of elves 2

120.kapitola "Odhodlání"

Legolas

Celý den jsem doslova promarnil. Zbytek noci jsem oka nezamhouřil. Tauriel jsem neviděl. Laivinë kolem mne jednou proběhla. Celeborn byl s otcem. Jednou byli spolu na vyjížďce. Chtěli spolu mluvit vážně a o samotě. Nejeli daleko. Stvůry, jež se plazí v temnějších částech lesa, jsou silnějšíi, než vypadají. Určitě vy si poradili, ale kdyby jich bylo více, nechci myslet na nejhorší. Mě se zase ujal Haldir. Musel jsem mu hned na začátku dne slíbit, že se mu nezhroutím před nosem. Na to byla má rekce obrácení očí v sloup. On však trval na svém. Tak jsem mu to slíbil. Jinak jsem jej docela odbýval. Já už pomalu odpočítával i minuty do bitvy. Zítra k večeru vyrážíme. Už jsem chtěl Lucii pomoci. Dnes jsem donutil Haldira jít na cvičiště. Zjistil jsem, že na tom s kondicí nejsem zas až tak špatně, jak jsem čekal. Za což jsem dosti rád. Občas mne doběhla bolest v zádech či rameni, ale to se dá vydržet. Restallon mi dal ještě nějaké bylinky a ty mi dostatečně pomáhají. Měl bych být zítřkem v pořádku úplně. Teda hlavně po fyzické stránce. Byl jsem za to rád. Však Lucia na tom bude zle. O hodně hůř než-li já. Bůh ví, jak se jí Sauron pomstil za to, že mi pomohla utéct. Ale žije. Tauriel ji viděla. Musí být na živu. Nikdy bych si neopustil její smrt. A Ada by se psychicky zhroutil. To nedovolím. Byl bych radši, kdyby nejel, ale nepřemlouvám jej, aby zůstal v paláci. Nemělo by to totiž žádný smysl. Je tvrdohlavý, jako já sám. Tauriel i Lucia. Waloe. Jen Neth je mírnější a nechá si říct...

Ráno mne probrala služebná a tím, že jsem promeškal snídani. Poslal jsem jí pryč. Chtěl jsem spánkem dohnat to, co jsem zameškal. Včera jsem přemýšlel. A nakonec jsem se postavil vlastnímu strachu a hodlám jej překonat. Nebojím se smrti. Ani Saurona. Postavím se mu, když bude nutno. Ať to stojí, co to stojí. Chci být večer fit, protože budeme bojovat ihned. Nebudeme tábořit. Chtěl to tak Thranduil i Celeborn. Nedivím se jim. I já jsem na vážkách a taky bych nejraději okamžitě a bez váhání nasedl na koně a triskem se vydal do Gundabádu. Dorazíme tam tak k ránu. Já budu ve předu na výzvědách spolu s Laivinë. Včera jsme promýšleli plány a strategii. Nejdříve půjde vojsko ke Gundabádu a druhé z hory a obklíčí je. Měli by jsme se tam tak strategicky dostat. Jde nám jen o to, dostat se dovnitř a ven i s čarodějkou. Půjdu tam já s otcem. Bude to riskantní. Jestli tam Sauron bude, což určitě bude, nebude to legrace. Nebude to ani lehké. Musíme to provést rychle a nepozorovaně. Tiše a úspěšně. Jen ji dostat ven a utéct. Je to záchrana. Není v cíli vyhrát tento boj. To je skoro nemožné. Proto musíme rychle a minimalizovat ztráty na životech.

Večer se blížil dosti rychle. Dopoledne jsem spal. Poté za mnou byl už i Haldir, že bych měl něco sníst. Chtěl jsem jej zase odehnat, ale řekl jsem si, že bych se měl krotit. Chce mi pomoct. Následně jsme s Thranduilem i Celebornem dořešili poslední úpravy. Musí to být dokonalé a přesné. Žádný menší mezera v plánech. Jinak nás Sauron prokoukne. Je to velmi riskantní. Můžeme zde všichni zemřít. Ale nenecháme ji tam, napospas mučení a bolesti. Strachu a poté smrti. Všichni jsme odhodláni, jít pro ni. Na život, či na smrt. Uděláme společně cokoli, aby se vrátila...

Legolas se sebral.
Je odhodlán zachránit Lucii.
Stejně jako celé království.
Ale co když
se opravdu mezera v plánech najde?
Co když
je Sauron prokoukne?
A co když
na ně vyzraje
a zemře někdo vysoko postavený?
Je královna ještě naživu?
Nic není jisté.
Deri...