World of elves 2

163. kapitolka "Bezradná"

Lucia

Postávala jsem u kulatého stolu. Pozorovala jsem mapu Jižní Středozemě a doufala, že mne něco napadne. Nedokázala jsem se však nijak soustředit. Bitvy a strategie vždycky řešil Thranduil či Legolas. V tomto se nevyznám a dosti jsem litovala, že mne k tomu nikdy nikdo nepustil. Nyní jsem to docela potřebovala. V tom se rozvalily dveře a já vzhlédla. Stála v nich rozpačitá Tauriel. Stráže dveře zase zavřeli. ,,Kde jsou?" optala se a přistoupila ke mne. ,,Tady, podle nejnovějších zpráv" ukázala jsem na mapě jakési slepé místo. ,,Tauriel?" pohlédla jsem na ni. Vzhlédla od mapy a koukla mi do očí. ,,Ano?" nechápavě si mne prohlédla. ,,Jsem bezradná. Co mám dělat?" vybalila jsem to na ni na rovinu. Upřímně. ,,Musíme vymyslet plán. Je jich moc, skoro dvakrát tolik co nás. Ale my máme jednu výhodu. My máme mysl, oni ne. Musíme myslet dopředu. Vše není o počtu vojska. Pamatuji si bitvy, které jsme vyhráli ikdyž byl soupeř s trojnásobnou převahou" pousmála se vřele. Tak jsem přikývla a doufala, že bude mít pravdu. ,,Nesmíme je nechat vstoupit do Hvozdu" podotkla jsem a pohlédla do mapy. Na to bychom měli necelý den. ,,Ne to právě ne. Měli bychom je vpustit do lesa. My jej známe skrz na skrz a když v něm teď působí temnota, omámí je. My jsme imunní. Budeme mít výhodu, oni nebudou vědět, odkud útočíme" ukázala prstem na místo, odkud Hvozd napadnou. Během chvíle se přitakali elfové a probírali jsme to s nimi dopodrobna. Následně Tauriel dávala příkazy k shromáždění vojáků do bitvy. Budeme na ně útočit nepozorovaně ze stromů. Boj bude hlavně ve stromech a oni budou při zemi. Na přímý boj snad ani nedojde. Spolu s Tauriel jsme kontrolovaly výrobu dalších a dalších šípů. V této bitvě to bude hlavně o nich. Když dojdou, nedopadne to nejlépe. Deset tisíc vojáků a dese tisíc šípů. Spousta dalších. Každý elf musel mít dva toulce povinně. Mladší elfové, neschopní boje budou putovat do Dol Gulduru. Restallon se tam s nimi vydá jako zodpovědný elf. Zítra večer budou skřeti na hranicích. My už musíme být připraveni. Vyslali jsme hlídky, jež budou posílat zprávy o jejich pohybu. Musí být rychlí a nenápadní. Budou je pozorovat tak, aby oni neviděli je. A následně, jakmile se přiblíží, musí být již zpátky a my se vydat vpřed. Budeme je očekávat ve vysokých korunách stromů hlouběji v lese. Počkáme, zda- li je omámí zdejší vliv. Spoléháme na to. Bitva pod stromy se blíží a nikdo to nemůže zastavit...