World of elves 2

148.kapitola "Pozor!"

Nemohla jsem najít vhodnou fotku, jelikož jsou zde jen osoby z mé fantazie. Tak jedna komická :*

Lucia

Šla jsem rychle a modlila se, ať nikoho nepotkám. Jenže jsem se spletla. ,,Ahoj Lai" pousmála jsem se elfku, která se mi postavila do cesty. ,,Kam jdeš?" optala se z části naštvaně a z části lítostivě. ,,Ven. Do lesa" pokrčila jsem nezaujatě rameny. Zvedla jedno obočí na znamení, že mi nevěří a že jsem moc průhledná. ,,Půjdu s tebou" usmála se nakonec. Snažila jsem se skrýt šok, který mi přivodila. Jen jsem přikývla.

Zanedlouho už jsme seděly na svých koních a krokem projížděly lesem. ,,Je tu ticho" podotkla Laivinë. Přikývla jsem. I mi to drásalo srdce. Bylo to neúnosné. Ale věděla jsem, že jsou zvířata v pořádku. Hůře je na tom okolní příroda. ,,Nedokážeš tomu nějak pomoci? Jako tehdy" optala se smutně a stočila svůj zrak na mne. Já ale jen obrátila pohled do dálky lesa. V tom se v zadu cosi blýsklo. ,,Pozor!" křikla jsem a obě jsme se ohly a splynuly s krky našich koní. Těsně nad mými zády proletěl něčí šíp. Lai okamžitě seskočila z koně a sáhla po svém luku. Natáhla tětivu a hledala ve stromech zběsile střelce. Já se taky rozpačitě rozhlížela. ,,Vellianë?" napadlo mne najednou. Sundala jsem si kápi z hlavy. ,,Vell!" křikla jsem. Lai si mne nedůvěřivě prohlédla. Jako bych se zbláznila. Z jednoho stromu opodál seskočila elfka, kterou již znám. Došla k nám. ,,Lai, tohle je přítelkyně" usmála jsem se a tak složila svůj luk. Je stejně nedůvěřivá jako Legolas. Laivinë a Legolas. Tauriel a tušení. Okamžitě jsem ty myšlenky zahnala. ,,Co tu děláš?" nechápala jsem a seskočila z Cremell. ,,Radagast chtěl, abych viděla, proč jsme v Ráji a ne zde. Už jsem pochopila. Zdejší les je neštěstí samo" vzdychla a se smutkem v očích prohlédla okolí. ,,Ano to vím" přikývla jsem. Laivinë se nějak neodvažovala přiblížit se k nám. Stejná jako princ. Král. Nezvyknu si na to oslovení. K němu mi oslovení král vůbec nesedí. On je jako volný pták, jež není schopen žít v kleci. Ale nejde jinak. Je to jeho povinnost. Převzít místo po jeho otci, jež král byl. Legolas si také zvykne. Ale bude to těžké. Thranduil býval také princem. Vším si také prošel. ,,Proč jsi po nás střílela?" ozvala se vyčítavě Lai. ,,Mithrandir mi řekl, že nemám nikomu důvěřovat. Lucii jsem nepoznala pod pláštěm a tebe neznám" pokrčila rameny a Lai si ji podezíravě prohlížela. ,,Kdo jsi?" nechápala má přítelkyně z Lórienu. ,,Vellianë. Opuštěná. Ale mé jméno znamená Záchrana. Ale spíše zachraňuji zvířata" vřele se usmála. Měla krásný úsměv. ,,Zvířata?" nechápala Lai a mne už její otázky lezly krkem. ,,To víš, ráda si nimi povídám" zasmála se Vell. Je vidět, že jí smysl pro humor nechybí. ,,Rozumí jejich řeči. Byla sama a tak si v nich našla přátele. Nyní se o ni stará Radagast s Mithrandirem" odpověděla jsem už dosti nevrle. Laivinë i Vellianë na mne vykulily oči. ,,A říkal Mithrandir něco o mne?" prolomila jsem rostoucí napětí, přechodem do jiného témata. ,,Musíš se s vnitřním temným duchem vypořádat sama" přikývla. ,,Nevím co to znamená, ale říkal to" pokrčila rameny a chtěla odejít. ,,Děkuji. Pojď s námi do paláce" navrhla jsem. Prudce se otočila. V jejích očích byly jiskřičky. ,,Nikdy jsem nebyla u elfů" pokrčila rameny po chvíli. ,,Vždyť ty sama jsi elfka" podotkla naštvaně Lai...

Dlouho jsem nevydala, tak bonusík pro Zori.
Ale omlouvám se jí, jistě ví kdy jsem to psala.
Přijme pozvání Vell?
Jak se bude dále chovat Lai?
Bude jí důvěřovat nebo nie?
Nikdo netuší ^-^
Lucy :-)