World of elves 2

32.kapitola ,,Nepřej si mě!"

Thranduil

Stál jsem před krbem a pozoroval oheň v něm. Přemýšlel jsem nad dnešní ranní návštěvou.

,,Kdo jsi a co tu pohledáváš?!!" křiknul jsem k zahalené osobě a vytáhnul meč. Osoba se ke mne otočila. Vydechnul jsem. ,,Galadriel" žasnul jsem. Nevěřil jsem vlastním očím.
,,Ano jsem to já" usmála se. ,,Co tu děláš?! A kde jsi byla? Lucia se kvůli tobě velmi trápila!" byl jsem na ni naštvaný. Lucia byla dosti nešťastná. ,,Byl čas smířit se s tím, ze ma dcera bude tvou ženou. Je na čase vyjít ze stínu a vrátit se domu. Mithradir me zběsile hledá po cele Stredozemi. I Celeborn je nešťastný. Je čas k tomu, abych se stala tím, čím jsem" zněla její odpověď. ,,Jen jsem chtěla, aby jsi věděl, ze žiji a jestli ji nějak ublížíš, nepřej si me. A jestli ji řekneš o tom, ze jsem zde byla, také to nebude pro tebe dobře." vyhrožovala mi stále dobrá Galadriel. V něčem se změnila, ale v čem? ,,Nikdy ji neublížím! Já jsi na to mohla jen pomyslet?! A ted odejdi!" zamračil jsem se. Rozzuřila mne tím, ze se objevila, uspala me elfy a začala mi vyhrožovat. Rozkazovala mi a na to nejsem zvyklý a ani si na to zvykat nehodlám. Nedopadne dobře to, že to nesmím Lucii říct. Stejně se to odněkud dozví. Najednou si Galadriel dala zase přes hlavu svou kápi (stejně jako to mela v oblibě Lucia) a zmizela. Oddychnul jsem si. Elfové se začali pomalu probírat.

Nevím, jestli o tom mám Lucii říct, ale asi ne. Nebudu riskovat hněv Galadriel.

Lucia

Seděla jsem na zemi a koukala skrz mezery v zábradlí na stromy, které mi neodpověděly. V tom jsem uslyšela kroky. Najednou něčí dlaně spočinuly na mých ramenech. Poznala jsem jeho dotek. Znám jej. Vybavil se mi včerejšek. Legolas. ,,Co se děje? Slyšel jsem tě křičet" zděsil se. ,,Ony ty stromy..." koktala jsem.
,,Promluvily?!" křiknul s nadějí v hlase a pomohl mi na nohy, ,,Ano a říkaly něco o Thrandilovi. Legolasi, já se bojím" klepal se mi hlas. Bála jsem se jako málo kdy před tím. ,,Někdy se to nemusí napnit. Neříkej mi to." uklidňoval mne. ,,Víš,..." vykládal mi to všechno. Jak trávil Thranduil se stromy veškerý čas po smrti Legolasovy matky, jak je chtěl zapálit a jak od té doby s nikým nepromluvily. Jak Elrond tvrdil, že až promluvit budou chtít, tak promluví a pouze k tomu koho budou považovat za důvěrného.
,,Děkuji ti moc. Za všechno. Ale teď mne omluv, už musím jít" omluvila jsem se a odešla pryč.
Dala jsem se chodbami k jídelně. Stráž mi otevřela dveře a já vešla. Spatřila jsem krále stát u ohně. V krbu plápolal silný plamen. Znázorňoval sílu elfů a jejich moc. Uklonila jsem se klidně na pozdrav. Pokývnul zamyšleně hlavou a posadili jsme se. Celou večeři jsme mlčky proseděli naproti sebe a občas na sebe koukli. To ticho bylo ubíjející. Následně jsme se vydali k němu do komnat. Thranduil odvolal stráže, abychom byli sami. Posadila jsem se ke stolku s vínem a on vedle mne.
,,Tak spusť" pobídla jsem jej. Vypadal, že velmi váhal. ,,Víš, je mi to velmi líto. Já ani pořádně nevím, jak se to stalo. Viděl jsem tu louži krve a vzpomněl jsem si na ni. Na to jak jsem ji držel od krve v náručí. Objevila se Keth a já v ní viděl ji. Je mi to velmi líto. Vím, že je to špatné říkat to zrovna před tebou, ale chtěl jsem ti to říct" posmutněl. Mluvil o své zesnulé. Bylo mi do pláče. On se trápil a já ho tak dusila. ,,Nevadí. Miluji tě" objala jsem ho. Bylo to láskyplné objetí. Velmi příjemné. Naznačovalo to, že už je vše v pořádku. O proroctví jsem mu říkat ale zatím nechtěla. ,,Odpustíš mi?" optal se mě. Ani vteřinku jsem neváhala.
,,Ano" vydechla jsem. ,,Ale kdyby se něcco dělo ihned mi to řekneš. Ať už se stalo cokoliv." mřimhouřila jsem oči. ,,Ano." usmál se. Pustil mne. Poté se ke mne příblížil a políbil mne. To mi chybělo. Bylo to ono, to co miluji. Legolas nemá zdaleka tak krásné rty, jako jeho otec. Lituji minulé noci jako ještě nikdy ničeho, ale teď už nehodlám chybovat. Teď už se nehodlám odloučit od jeho rtů. Odsunul se ode mne a já jej jemně pohladila po líci.

Jak nádherný konec. Ale proroctví. Proroctví má své. Však se ještě vše vyvrbí. Tak vám noc děkuji za shlédnutí a zase příště,
Derinovka :*