World of elves 2

51.kapitola ,,Musíš plnit mé rozkazy!"

Lucia

,,Ale to nejde!" křiknul Thranduil. Já se k němu otočila. ,,Ano Thranduile, tak to bude." odvětia jsem. ,,Ale já to nedovoluji. Nemohou jen tak odejít" rozčiloval se. ,,Vadí ti to?" optala jsem se. ,,Ano a neschvaluji tvé rozhodnutí" řekl. ,,Až se probereš, tak neuděláš nic" šeptla jsem. On zalapal po dechu. Nechápal co chci udělat. Z kapsy u boku jsem vytáhla pytlíček a sáhla do něj. Jemný prášek jsem foukla králi do tváře. On zakašlal a pak mu zapadly oči a on se sesunul k zemi. Chytila jsem jej, aby neutrpěl tvrdou ránu. Stráže se ke mě vrhly- napadla jsem přeci krále, ať jsem jeho žena nebo ne. Vytáhla jsem dýky u boku a bránila se.

Legolas

Uspala vlastního muže a následně bojovala s vlastními strážemi. Nevím co jí to popadlo, ale nebyla ve své kůži. Roin toto naneštěstí využil a otočil se k útěku. Lucia poslala chladně oba dva strážné k zemi. Nebyli mrtví, pouze omráčeni. Za několik minut se proberou. Šla ke mě. Udělala ss dýkou zkušeně obrátku. Bál jsem se, že bude chtít bojovat i se mnou. Když ale postřehla můj zděšený výraz, nezaútočila na mě. Nýbrž se rozběhla za Roinem. Já za ní. Byla opravdu rychlá. Během chvilky jej doběhla a zarazila ho. ,,Můžeš odejít, proč utíkáš?" nechápala. ,,Vypadala jsi jako chladnokrevný vrah a já u sebe neměl zbraň. Bál jsem se, že mě zabiješ" šeptl vyděšeně. ,,Lucio, nech toho. To co tu předvádíš není správné" přikázal jsem jí tvrdě. V tuto chvíli jsem nesměl ukázat své slabiny a být velmi odvážný a neústupný- jako ona. ,,Odporuješ?" přiblížila se ke mě. Byli jsme od sebe na centimetry. ,,Ano. To co se tu děje není tvůj styl. Nejsi to ty" odseknul jsem. Už sahala po svém prášku- byl to vzácný pyl. Roste pouze v jedné části Hvozdu. Nevím jak k němu přišla. Vzal jsem svou dýku a usekl pytlíček. Ten spadnul k zemi a vysypal se. ,,Nechci jít spát" sykl jsem. Roin se na nás zděšeně díval. ,,Tak jdi pro Tauriel a ať propustí trpaslíky a to na můj příkaz" rozkázala mi. ,,Nebudu tě poslouchat" prsknul jsem. ,,Ale ano budeš. Ty musíš" zamračila se. ,,Nikdy jsem nemusel poslouchat tvé příkazy" zkusil jsem to jinak. Nic neřekla. ,,A nikdy je poslouchat nebudu. Příkazy přicházejí od krále, mého otce. Nebudu poslouchat tebe jakožto tvrdou, nelítostnou a bezpáteřní osobu, která nemá slitování, rozum ani mysl. Okamžitě toho nech" zvýšil jsem hlas. Vypadalo to, že to zabralo. V jejích očích se objevil strach a respekt. ,,Nech si ho" šeptla a následně mě obešla a vydala se zpět k trůnu. Já odvedl Roina zpět do cely, než se tato záležitost ucelí a vyřeší.

Lucia

Vrátila jsem se k trůnu a k Thanduilovi. Ležel tam a ani se nehnul. Připadal mi jako mrtev. Bylo mi do pláče. Zvedla jsem ho ze země a pomalu jej odnášela do jeho komnat. Mohla bych si pomoci, ale nechtěla jsem. Otevřela jsem dveře a zase je zavřela. Položila jsem ho na perfektně upravenou postel a usadila se na židli vedle něj. Pohlédla jsem na něj. ,,Moc se ti omlouvám. Já nechtěla. Zklamala jsem tě." sklopila jsem hlavu. ,,Je mi to líto" stekla mi slza po tváři.

Smutný konec.
Proč se tak Lucia chová?
Co ji k tomu přivedlo?
Pro které já se asi rozhodla?
Bude Thranduil v pořádku?
To vše se dozvíte.
Deri ^-^