92.kapitola "Střepy bolesti"

285 37 3
                                    

Půlnoční kapitolka!!!
- aneb když mám jednou za dlouhou dobu dobrou náladu,
nechci spát,
tančím po pokoji
a mám předepsaný
na tři týdny dopředu! ^-^
Užijte si to!!! :-PP

Thranduil

Museli jsme se stáhnout. Vraceli jsme se triskem do paláce. Celou cestu mne utěšovali Lai i Legolas. Snažili se, ale marně. Po příjezdu do paláce jsem nechal elka Emethovi. Vydal jsem se do mých komnat. Zprvu jsem se jen rozhlížel po okolí. Následně mě ale přemohly emoce. Vše co mi přišlo pod ruku letělo o zeď a nebo o podlahu. Rozbíjel jsem všechno. Vázy, skleničky nebo cokoliv jiného. Rozházel jsem věci ze stolu. Strhnul závěsy. Jakmile už nebylo co zničit, zastavil jsem se. Stál jsem uprostřed místnosti a rychle oddechoval. Všude byly střepy nebo papíry. Inkoust rozlitý po podlaze. Sundal jsem si Mithrilovou čelenku z hlavy. Držel jsem ji v prstech a prohlížel si ji. Najednou mi ale vypadla. S hlasitým zařinčením dopadla na podlahu. Sundal jsem si stříbrnou zbroj a položil ji na stojan. Následně jsem se vydal po střepech na balkón. Modlil jsem se za ni. Prosil všechny možné aby mi ji uchránili, když jsem ji tam nechal.

Legolas

Běžel jsem za ním. Než jsem to však stihnul, zamknul se v pokoji. Následně jsem jen slyšel křik a rány. Hlasitě jsem si oddechnul. Pustil jsem stráže, aby odešli. Přiběhla Lai. ,,Pojď" snažila se o úsměv. Vzala mě za paži a vedla pryč. ,,Takto jsem jej zažil ještě jednou." řekl jsem. Následně jsme vešli do jejích komnat. ,,Kdy?" optala se a zavřela dveře. Nabídla mi, abych se posadil. Usadila se naproti mě. ,,Když zemřela matka. Snad bude Lucia v pořádku" oddychnul jsem si. Složil jsem hlavu ustaraně do dlaní. ,,Bude. Musíme tomu věřit" snažila se. ,,Ale bojím se, že je to má vina. To já zavelel k ústupu a donutil jej, aby jsme utekli." vrátil jsem zrak zpět k ní. ,,Není to tvá vina. Udělal jsi správnou věc. Všechny by pobili" utěšovala mne. ,,Ano ale i tak. Přišli jsme o královnu" sváděl jsem stále vinu na sebe. ,,Nepřišli. Určitě žije." vzala mé dlaně do svých. Pohlédl jsem na ni. ,,Děkuji ti" usmál jsem se. ,,Neděkuj" objala mne. Byla velice milá a snažila se pomoct. Ale podle mě se uvnitř trápí stejně, ne-li hůř než já. Ztratila nejlepší a jedinou přitelkyni. Lucia je pro ni jediná. Modlím se, aby vše dopadlo dobře...

Půlnočka :-)
Lassie
Lai
Lucia
Thranduil
Tauriel
Wal
Neth
Derinovka!!!









World of elves 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat