World of elves 2

73.kapitola "A co bude dál?"

Tato kapitolka je věnována Zorindil. Krissy má těžké období a snažím se jí pomoct. Děkuji za každý vote, jelikož patří výhradně jí. Děkuji vám...

Lucia

Kráčely jsme lesem. Musela jsem mluvit s Radagastem. Laivinë musela jít se mnou. Ne že by jí to vadilo, ale Thranduil nás všechny teď nikam nepustí. Šla jsem první, jelikož u Radagasta Lai nikdy nebyla. Měla v ruce přepraven luk. Já se nestrachovala, že nás někdo napadne, ale v poslední době nosím svůj luk a toulec se šípy všude s sebou. Měla jsem ho na zádech a šípy u boku. Už jsme se blížily k cíli. Les se zdál lepší, než v okolí paláce. Ale ne o moc. Ví líp jak si poradit než-li já. A proto také za ním jdu. Abychom znovu spojili síly. Zahlédla jsem jeho domek. ,,Víš jistě, že tu bude?" optala se mne elfka. ,,Nevím. Ale mluvit s ním musím. Je to důležité. Sama vidíš situaci" odvětila jsem tvrdohlavě. Nikde jsem ho neviděla. Ani žádná zvířata. Zaklepala jsem a vešla. ,,Kde je?" ozvala se docela naštvaně Laivinë. Nijak jsem jí neodpověděla. Šla jsem dál a rozhlédla se. Na stolku měl nějaké lektvary a bylinky. Poté nějaké pergameny. Vzala jsem je do rukou. Jen nějaké zápisky. Co musí udělat nebo nějaké recepty. Staré kouzla. Nic o tom, jak uzdravit les nebo kde se nachází on a všechny zvířata. Položila jsem je zpět na stůl. Porozhlédla jsem se po okolí. Opravdu zde nebyl. Když jsem se otočila, že vyjdu ven za Lai, ozvalo se zaskřípání. Vrátila jsem se o krok zpět a napodobila ten krok znovu. Ozvala se dutá rána. Tajné dveře. Slabě jsem dupla. Ano, něco tam dole je. Sehla jsem se. Položila jsem luk na zem a hledala jsem kliku, páčku nebo cokoliv jiného, co by to otevřelo. Nakonec mne napadlo, že to je čarodějova skrýš, tak by to mohlo jít kouzlem. Porozhlédla jsem se, jestli je opravdu Lai venku. Následně jsem položila jsem ruku na duté místo v podlaze a odřekla pár jednoduchách slov. Po chvilce jsem ucítila cvaknutí. Funguje to! Potáhla jsem za ně a otevřela je. Nevěřila jsem tomu, co jsem našla.

Legolas

Po návratu do paláce jsme se okamžitě vydali za otcem. Seděl na trůnu, netvářil se však nadšeně, nýbrž ustaraně. Když nás zahlédl, okamžitě sešel schody za námi. ,,Co se děje?" optal se. ,,Chtěl jsem s vámi nutně mluvit Thranduile" řekl Bard a uklonil se. Král se otočil k mé sestře. ,,Tvou Haj Waloe" řekl. ,,Vždy mne pošleš pryč" posmutněla. ,,Je to pro tvé dobro. Časem, až na to budeš dosti vyspělá nebudeš nikde chybět" usmál se chlácholivě. Chápavě přikývla a usmála se nazpátek. Ona se poslušně uklonila a odešla pryč. ,,Poslouchám" obrátil se zpět na hosta. ,,Máme zprávy o obrovském vojsku táhnoucí vaším a naším směrem. Prosíme o pomoc, ale zároveň nabízíme spojenectví" vyřknul slova, kterých jsem se nejvíce bál. Válka a boj. Smrt a smutek. Thranduil se tvářil vážně. Podle mne toto čekal, nebo už o tom dokonce věděl. Znám jej a už z jeho pohledu lecos vyčtu. Máme přeci jen špehy všude a mi o všem neříká. Přemýšlel, jestli má jeho pomoc přijmout. Já osobně se divím, nad čím váhá. Nechápu ho. Má svoji důstojnost a nepřijme pomoc od ledakoho jelikož nechce ukázat, že by mohl mít Hvozd nějaké slabiny, ale toto je snad nejlepší řešení. a také nejbezpečnější. Vzájemné spojenectví a pomoc. A Bard je velmi spolehlivý, poctivý a nebojím se, že by nás zradil. Už jsme přeci jen byli spojenci ve dvou bitvách. Nevím, nad čím teď uvažuje.


Děkuji moc za přečtení. Za votes a Komentíky.
Děkuji Zorindil a KateHurvin .
Tak, přijme pomoc Thranduil nebo jej přemůže jeho povaha?

Co našla Lucia v podzemí a proč se stále brání tomu, kdo je?Vaše Deri :*