World of elves 2

70.kapitola ,,Máš krásné rysy"

Waloe

,,Proč jsi ho nezabil?" zajímala jsem se. ,,Zabila by jsi Restallona?" odpověděl mi otázkou. ,,Ne" řekla jsem. ,,No tak vidíš" posmutněl. ,,Ale to je něco jiného. Restallon pomáhá. Nevraždí a nepomáhá skřetům. Nechce zabít mou matku" odporovala jsem. ,,To sice ano. Je to však stále přítel. Kdyby Restallon udělal to co on a byla jsi na mé pozici, ukončila by jsi jeho život?" zastavil se a čekal na mou odpověď. Nedočkal se jí. Nevím co si mám myslet. Nakonec jsem se nadechla k odpovědi, ale přiběhla Tauriel. ,,Legolasi, našel jsi ho?" zajímala se. ,,Ano" odpověděl jednostranně. Vcelku bez zájmu. Jelikož se ho na toto zeptalo asi deset elfů včetně Ada. ,,Je mi to líto" objala ho. To jsem nečekala. To bylo poprvé. Ani Thranduil jej nelitoval. Asi je Tauriel jediná, kdo ho v takové situaci pochopí. Ani se tomu nedivím. ,,Já půjdu" řekla jsem a pokračovala v chůzi. Dělala jsem jim tam páté kolo u vozu. Rozhodla jsem se vrátit na ošetřovnu za Restallonem. Ten zase jako jediný rozumí mne.

Otevřela jsem dveře a zase zavřela. Spatřila jsem Restallona stát u okna. Pozoroval les. Už byla tma. Popošla jsem k němu. Zřejmě si mé přítomnosti vůbec nevšimnul. Civěl do nekonečné temnoty v lese. ,,Restallone?" optala jsem se ho. Nepřítomně přikývnul. ,,Jsi v pořádku?" zajímala jsem se. ,,Ale ano" řekl. ,,Nevypadáš tak" posmutněla jsem. ,,Co se děje?" optala jsem se. ,,Nic Wal" pohlédl na mě. Nasadila jsem ten pohled co říkal, Nelži mi, já to poznám. ,,Řekni" pobídla jsem ho. Oddychnul si. ,,Je mi líto Shira. Bojuje za lásku, která se mu asi nikdy nenaplní." začal. Nevěděla jsem co na to říct. ,,Odehrává se mi stále před očima ta situace, kdy tě Shire vzal a držel ti dýku u krku" začal. Podíval se zpět do tmy. ,,Nevím, co bych dělal, kdyby ti nějak ublížil." posmutněl. Sklopil hlavu. Pozoroval dřevěnou podlahu. ,,Neboj, mi nikdy neublíží. A ty se bát nemusíš, že budeš žít bez své lásky" řekla jsem konejšivě. V tu chvíli, kdy jsem to dořekla, zvedl hlavu a pohlédl na mě. ,,Víš to jistě?" nevěřil mi stále. ,,Ano vím" přikývla jsem. Usmála jsem se na něj. Nastala chvilka ticha. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Pak mne pohladil po tváři. Jeho jemný dotek mi projel celým tělem. Pak se ke mě pomalu přibližoval. Váhal zda-li to může udělat. Blížil se po milimetrech. Nic jsem nedělala, jen jsem pozorovala jeho zelené oči. Nakonec byl tak blízko, ale zastavil svůj pohyb vpřed. Cítila jsem jeho dech na tvářích. ,,Miluji tě" řekl. Následně jsem mu položila dlaně na tvář a přitáhla si ho k sobě. Naše rty se spojily. Byl to krásný pocit. Jako jsem ještě nikdy nezažila. Nyní jsem poznala, že Restallon nebude jen můj věrný přítel, ale něco mnohem víc. Poznala jsem, že ho miluji. Jako Lucia Thranduila. Jako Tauriel Legolase. Po nějaké chvíli se odtáhl. Pozoroval mne. ,,Děje se něco?" nechápala jsem. ,,Ne. Vše je perfektní" usmál se a znovu se natáhl pro mé rty. Následně mne položil na postel co byla kousek od nás. ,,Na ošetřovně?" optala jsem se s úsměvem. ,,Máš pravdu, pojď" vzal mě za ruku a už me vedl ven. Přes chodbu jsme vklouzli k němu do komnaty a on zamkl následně jsme pokračovali tam, kde jsme skončili. Podléhala jsem mu. Na vteřinku se ode mě odtáhl a sundal si vrhní část tuniky. Měl krásné tělo. Nečekala bych, že léčitel, co není moc v boji, bude mít tak krásné rysy. Vnímala jsem jeho doteky po těle. Užívali jsme si to. Byl to nejkrásnější den mého života.

Tak, a tímto krásným momentem končíme první část Světa Elfů 2.

Původně jsem tento posun chtěla udělat už asi ve 30. nebo 20. kapitolce, ale neustále jsem měla nápady a odsouvala to.

Nyní jsem všechny do první části vyčerpala a budeme pokračovat do druhé části.

Do Válečných a velmi Smutných částí. Těším se na vaše Komentáře a votes.

Vaše Lucy,
Deri...