World of elves 2

127.kapitola "Ostrá bolest"

Thranduil

Chtěl jsem jej tak vyprovokovat, že jej ovládne vztek a nebude přemýšlet. Tak jej snadno porazím, aniž bych přišel o své síly nebo se zranil. ,,Ty jsi na ni nikdy neměl. Jen jsi se jí motal pod nohy" usmíval jsem se šibalsky. ,,To není pravda!" zaječel do tmy. Jediné světlo, které zde bylo, byl Sauron. Pán temnoty, naše světlo. Jak ironické. ,,Jen si ji vždy opil a následně se s ní políbil. Nevěděla co dělá a ty jsi jí využil. Nemáš na to, aby tě políbila opravdově z lásky" můj úsměv začal nabírat na intenzivitě, stejně jako jeho vztek. Byl tak rozzuřený, že se přestal ovládat a o to mi jde. ,,Lžeš!" křiknul a vrhnul se proti mne. Dal jsem mu do proti pohybu svůj meč. Ten mu prošel lehce tělem skrz na skrz.

Shire

Rozběhnul jsem  se proti němu, ale vůbec jsem nepřemýšlel a tak jsem jen ucítil ostrou bolest, jak mi projela hrudníkem. ,,Ne nelžu. Ale ty jsi zavrhnul Keth, která by pro tebe i zemřela. To je láska a ty sis jí nevšímal. Sbohem Shire" prudce ze mě meč vytáhl a já se svezl k zemi. Hleděl jsem na něj. V tu chvíli jsem si uvědomil všechny své chyby. Najednou jsem si uvědomil, že jsem Lucii nikdy nemiloval, jen jsem si chtěl dokázat, že jsem lepší než-li král. Má pravá láska byla Keth. Má psychická podpora. Její oči. Její úsměv. To ona byla má. Stekla mi po tváři slza. Následně jsem viděl světlo a tak jsem zavřel oči. Všeho jsem litoval.

Thranduil

Výhra. Bylo mi jej líto. Zemřel pro ni, za cenu života a temnoty. Pohlédl jsem na Saurona. Tvářil se, jako by snědl něco, co mu bylo z celého srdce nepříjemné. Spíše jako bych se mu v zubech zasekl já a nemohl se mne zbavit. Smůla pro něj. Mne se nezbaví. Byl jsem odhodlaný to skončit. Však jeho oheň prudce vzplanul. Oslnil mne a tak jsem si dal ruku před oči. Jeho oři prudce v nejčernější uhel zčernaly. Najednou rychle zvedl ruku nad hlavu, roztáhl dlaň a já letěl vzduchem. Narazil jsem do zdi. Sykl jsem bolestí, jelikož mi projela celým tělem. Jeho síla mne tlačila směrem ke stěně vysoko nad zemí meče jsem neměl po ruce. Byla na zemi, daleko ode mne. U pasu jsem měl už jen a pouze dýku. Zvedl se výše od země a přiblížil se ke mne. ,,Ty nemáš právo lést mi do mých plánů!" křikl. Byl rozzuřený a já dostal najednou strach. Hledím do očí ďáblu. ,,Ty jsi jen malá překážka. Tebe se snadno zbavím" usmál se. Sáhl ke svému boku. ,,Lucia mi utekla, ale ona padne s tebou, neboj, o to se postarám. Nemůže přežít cestu zpět do Hvozdu. Je tak slabá, že nemá šanci" usmíval se. Vytáhl z pouzdra meč a namířil je proti mne. ,,Tvé dny jsou navždy sečteny" zamračil se. Zavřel jsem oči a čekal bolest. Po chvíli se nic nedělo. Žádná nepřišla. Otevřel jsem oči. Saron byl daleko ode mne. Celým sálem prosvitlo bílé světlo. Jako měsíční luna osvitla temnutu. Sauron zařval a meč mu vypadl z ruky. Jeho temné síly mne však pustily a já padl z obrovské výšky k zemi. Padl jsem přímo na záda. Vyrazil se mi dech. Nemohl jsem se nadechnout. Marně jsem lapal po vzduchu. Jako by zmizel z povrchu světa a mých plic. Cítil jsem, že jsem dopadl na něco ostrého. Dýchal jsem mělce a rychle.  

Ach to snad ne.
Co to Sauron udělal?
Kde se vzalo to světlo?
Zemře královna, jak tvrdil pán Temnoty?
Přežije Thranduil?
Jeden z nich určitě šanci nemá.
Kdo?Co to zase ta Deri vyvedla, že? ^-^
Vaše Lucy....