World of elves 2

86.kapitola "Proroctví"

Lucia

Ztratila jsem hlas. Srdce se mi zastavilo. Ztuhla jsem. ,,Jaké proroctví?" uslyšela jsem jeho hlas. Nedokázala jsem se otočit. Prostě nedokázala. ,,Proč jsi mi o tom neřekla?" nechápal. V hlase měl zklamání. ,,Řekni něco!" přikázal mi. Ale nezmohla jsem se. Pouze jsem sklopila hlavu. Přistoupil ke mě. Jeho ruce mi spočinuly na bocích. Cítila jsem jeho jemný dotek. Vyčítala jsem si to. ,,Jak jsi se sem dostala?" zajímal se. Už byl v hlase milejší. ,,Omlouvám se" řekla jsem na místo odpovědi. ,,Když mi to všechno řekneš, nebudu se zlobit" šeptnul mi do vlasů. Tak jsem se nadechla k odpovědi, ale uslyšela jsem známé křapání dřeva. Zvedla jsem hlavu a dívala se před sebe. Stromy znovu ožily. Thranduil zalapal po dechu. ,,Pane, byl ti stanoven den, kdy bude tvůj život ukončen" vyřkl jeden. Král se začal klepat. Jeho dotek znejistěl. Pohlédla jsem na něj. V očích měl strach. Nikdy jsem jej takhle neviděla. ,,Kolik času zbývá?" zajímal se. Stromy neřekl nic. Jen na nás zíraly. Jeden v zadu se usmíval. Jen ten jeden jediný. ,,Nemůže se to nějak zvrátit?" optala jsem se stejně, jako vždy. A oni mi jako vždy řekli ,,Ne" . Stromy se zase zahalily do němé podoby. Thranduil upřeně zíral před sebe. Byl vystrašený. Třepal se. Nepoznávala jsem jej. Vůbec jsem se mu však nedivila. Zrovna zjistil, že je stanoven den jeho konce. I mne to znepokojovalo, a to velmi. Nedokázala jsem na to však nějak zareagovat. Tak jsem jen obmotala své ruce kolem jeho krku a přivinula se k němu. Pevně jsem jej objala. ,,Nechci odejít" šeptl mi do ucha. ,,Já to nedovolím" řekla jsem mu nazpátek. ,,Nechci tě opustit" smutněl. ,,Nikdy. Vždy budeme spolu, ať se stane cokoliv" řekla jsem mu jistě. ,,Vždy ti budu na blízku" pohlédla jsem mu do očí. Vhrkly mu slzy do jeho modrých lagun. ,,Miluji tě" šeptla jsem a přitáhla si jej blíže k sobě. Políbila jsem jej jemně na rty. Přišlo mi, jako by to bylo poprvé. V tom se mu spustila slza po tváři. Znovu jsem jej objala. Bylo mi to líto. Byla jsem zklamaná a velmi smutná. Nyní však ještě nevím, jak na to reagovat. Nevím co však budu dělat, jestli se tak opravdu stane. Stáli jsme v objetí na terase. Cítila jsem na sobě smutné pohledy okolních stromů.

Kratší kapitolka.
Ale přesto velmi smutná.
Vyplní se proroctví?
Nebo se dá vyhnout osudu?
Zní to nemožně.
Deri...