Lucia
V tom se ozval můj vnitřní hlas. Mluvilo to ze mě. "Nesmíš se vzdát. Použij své síly, nebo zemřeš!" křičel. Nevěděla jsem, kdo nebo co to je. Nebo snad čím to je způsobeno. Ale najednou, jako by mnou sršela nekonečná energie. Projela celým mým tělem silná vlna síly. Své ruce jsem dala do jeho proti pohybu. Tlačil své ruce i s dýkou k mé hrudi. Snažil se a tak moc, však bylo mu to nic platné. Během mrknutí jsem byla za ním. A během vteřinky jsem zvedla ruku a tím vyvolala obrovskou tlakovou vlnu. Jej to odmrštilo několik metrů daleko. A mne, jelikož jsem své síly nepoužila více jak 50 let to zkolilo k zemi. Najednou mě zase síly a energie opustily. Už jsem jen cítila studenou zem. Následně jsem zavřela oči.
Thranduil
Stál jsem sám a díval se na ruch všude kolem. Když v tom se kolem nás prohnala obrovská tlaková vlna. Jako blesk. Všechny nás to položilo k zemi. V tom mi došlo, že jen jediná osoba v naší blízkosti je tohoto schopná. Lucia. Okamžitě jsem se vyšvihnul na nohy a běžel ke stanu, kde jsem ji naposledy viděl. Spatřil jsem pouze Restallona, jak mluví s nějakým elfem. Ihned jsem se k němu vrhnul. ,,Kde šla?" vyhrkl jsem na něj. Vteřinku trvalo, než mu došlo, o kom mluvím ,,Pane, královna odešla už před nějakou dobou. Řekla, že si půjde provětrat hlavu. Asi šla na pláně" odpověděl rychle a strhaně. Dále už jsem neváhal a běžel jsem ven. Všude bylo mnoho těl, byla malá pravděpodobnost, že ji najdu. Kde je?! Kde je?! Křičel jsem na sebe v duchu a pokračoval směrem, odkud skřeti přišli. Začalo slabě svítat. V tom jsem zahlédl její bílou tuniku ležet kousek od vyvýšeného místa na pláni. Hned jsem se k ní rozběhnul. Sehnul jsem se k ní a nadzvednul ji.
Lucia
V tom jsem ucítila, jak mne někdo přivinul k sobě. Cítila jsem jeho teplo. Otevřela jsem oči. Spatřila jsem cosi nevídaného. Viděla jsem Thranduila. Ale jeho bílé vlasy zářily. Odrážely se v nich první sluneční paprsky. Vypadal, jako můj anděl. Můj anděl strážný. A také to tak bylo. Usmála jsem se. Taky se na mě usmál. Osvětlil mne. Jako slunce. Jako by mi dal nový směr. Viděla jsem jej jinak. Viděla jsem jej jako elfa, který je mi souzený. Jako elfa, který mi bude na blízku vždy, když to budu potřebovat. Jako elf,kterého nikdy nesmím opustit. Jako ten, komu se můžu vždy svěřit a komu můžu důvěřovat. Ale hlavně jako ten, koho budu do smrti milovat...
Tak, ranění jsou nakonec bitvy čtyři.
Na první bitvu dost kruté.
Ale co teprve druhá?
Zemře již někdo?
Nebo zase jen zbytečně straším?
Deri ^-^
ČTEŠ
World of elves 2
FanficSvatba, radost a smích. Co však následuje po smíchu? Pláč... Přichází zlé časy pro Hvozd. Zlé období. Sauron útočí na Středozem. Někdo odejde, někdo zase přijde. Je čas přenechat místo jiným. Ale komu? Ubrání se Temný Hvozd vojskům? Nepřátelé útočí...
