World of elves 2

108.kapitola "Palác"

Waloe

Klopýtala jsem s ním do lesa. Na jižní straně Radagast sídlí. Za chvíli mi už Legolas přestal odpovídat a zavřel oči. Zrychlila jsem. Stromy mi uhýbaly z cesty. Nevěděla jsem, jak to. Doběhla jsem ke staré chaloupce. Bez váhání jsem tam v padla.

Ležel na Radagastově stole. Už po cestě sem upadnul do bezvědomí a Radagast se teď zběsile snaží mu pomoci. Vyhnal mě však ven. Chodila jsem sem a tam před jeho dveřmi. V tom se kolem začala shromažďovat zvířata. Stromy šuměly smutnou píseň. Všude kolem bylo mnoho ptáků, srnců ale i králíků a jiných hlodavců. Ježci a ještěrky. Lišky i vlci. Medvědi, ale zahlédla jsem i Rysa. Připadalo mi, jako by zde byl celý les. Všichni čekali spolu se mnou. Svezla jsem se k zemi. Zvířata se okamžitě ke mě vrhla. Byla jsem bezradná a vyděšená. Všude kolem mne bylo mnoho životů. Jako by všichni Legolase znali a modlili se za něj. Nastalo ticho. Úplné ticho. Najednou se lesem ozývala překrásná píseň. Nevěděla jsem, kdo ji zpívá, ale věřila jsem, že stromy a příroda kolem. Jako by oživla. Slyšela jsem jeho jméno. ,,Legolas. Legolas Zelený Lístek." opakovala jsem s nimi. Po chvíli píseň ustala a zvířata se nahrnula ke dveřím. Ty se otevřely. Stál v ních Radagast. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a vrhla se k němu. ,,Jak je na tom?" vychrlila jsem na něj. ,,Musíme do paláce" vydechnul a sklopil hlavu.

Zanedlouho jsme jeli lesem. Králíci nás táhli ochotně a velmi rychle. Než jsem se stihla nadát, byli jsme u brány. Elfové nás spatřili a vrhli se k nám. Jakmile spoznali prince, neváhali a zvedli jej. ,,K Restallonovi! Hned!" přikázala jsem a oni bez vyptávání vběhli do paláce. Já i Radagast za nimi. 

Thranduil

Slyšel jsem křik. Postavil jsem se. Nechápavě jsem pohlédl do dáli paláce. Poté přiběhnul strážný. ,,Pane! Princ..." začal ale nedokončil. Okamžitě jsem bez řečí seběhnul schody. Klopýtnul jsem, ale nespadnul. Bylo mi jedno, že jsem málem padnul k zemi. Má důstojnost šla stranou a já běžel jako o život na ošetřovnu. Rozvalil jsem dveře. Byla u něj Waloe, Radagast a také Restallon. ,,Běžte ven!" přikázal hnědý čaroděj. ,,Ale..." chtěl jsem něco namítnout. ,,Hned!" křiknul. Já i Waloe jsme byli vyhozeni. Dveře se zabouchly nám před nosem. Pohlédnul jsem na svou dceru. Ta neudržela slzy. Objal jsem jí. ,,Neboj, určitě bude v pořádku" promluvil jsem. Po hodně dlouhé době. Už jsem skoro zapomněl, že to dokážu. 

Thranduil mluví.
Legolas to má na háku.
Waloe umírá strachy.
Lucia se trápí.
Tauriel se raději neobjeví.
Jak to dopadne?
Deri...