World of elves 2

178. kapitolka "Varování"

PS- trpaslíků na obrázku si nevšímejte, jde o podstatu města Dolu ;-) Děkuji vaše Derča :***

Restallon

Hned ráno jsme vyrazili na cestu. Udusali oheň a zase se rozjeli triskem vpřed. Neth se k Trisse v poslední době dost měl. Zanedlouho se však před námi rozprostřel na vyšším kopci náš cíl a tak jsem neměl moc času nad tím přemýšlet. Pobídli jsme koně k nejrychlejšímu tempu. Vjeli jsme do prázdných ulic, jež jsem neznal. Trissa nás vedla, ikdyž Waloe také znala cestu. Veinův dům se skoro nijak nelišil od ostatních v okolí. Byl jen větší a výraznější. Ne však moc. Žil skromně. I jako muž byl velmi příjemný, obětavý ale i vtipný. Trissa okamžitě bez váhání vstoupila a stráže s tím neměli žádný problém. Jen se uklonili, pozdravili zdejší princeznu a otevřeli nám dveře. Dívky uháněly kupředu a já s Nethem jsme se jim drželi v patách. ,,Otče!" křikla ihned Triss, jak rozvalila dveře od trůnního sálu. Polekaně vzhlédnul a okamžitě stál na nohou. ,,Co se děje, že jste sem tak..." podivil se král, však Waloe mu skočila možná až hrubě do řeči. ,,Trpaslíci na vás mohou kdykoli zaútočit. Rychle postavte stráže k hradbám a postavte vojsko" vychrlila na něj bezmyšlenkovitě. Vein na ní vytřeštil oči. Však po pár vteřinách vzpamatovávání se tak opravdu učinil. Zanedlouho se muži chystali a stráže hlídaly brány Ereboru z hradeb. Byly vidět velké pochodně a pár těch malých "parchantů". Nic neobvyklého.

Trissa a Waloe byly s Veinem a promýšlely jakousi strategii. I když jsem říkal, že by měli počkat na Thranduila, nevnímali mne. A tak jsem vzal Netha a vydali jsme se ven. Stmívalo se, už byl skoro večer. Princ Hvozdu byl celou dobu zamyšlený a moc nevnímal má slova. Neodolal jsem a musel jsem se zeptat. ,,Na co stále myslíš?" On překvapeně vzhlédnul a zastavil se. Vycházel měsíc a jeho paprsky se odrážely na vodní hladině Jezera. Slunce již zapadlo a přenechalo své žezlo noci. ,,Na nic" pokrčil rameny bez zájmu. ,,Ale já to vidím. Mluv" usmál jsem se. Jen zase stydlivě zakroutil hlavou. Musel jsem se uchechtnout. Šťouchnul jsem jej loktem do žeber a on se uraženě ošil. ,,Trissa je překrásná" nahodil jsem šibalským tónem a okamžitě se mi dostala jeho pozornost. Nejdříve vypadal naštvaně, poté ho to opustilo. ,,Jo.." hlesnul krátce a znovu se zamyslel. ,,Víš, ty jsi Waloe vždycky rozuměl. Vždy jste si byli tak nějak, blízcí" začal a já jej napjatě poslouchal. V obličeji jsem měl vážný výraz, považoval jsem to za důležité. ,,Ale já se bojím, že jí neporozumím" odvrátil se pohledem k zemi. Pousmál jsem se nad tím. ,,To si nemyslím" mrknul jsem na něj. ,,Nemusíš se ničeho bát. Má velmi dobrou povahu, jste si dosti podobní a máte stejné zájmy. Jste pro sebe jako stvoření" usmál jsem se. ,,Ale ona je člověk. Já jsem nesmrtelný. A..." hodlal pokračovat dál a váhat nad tím, zda li jí svou lásku darovat či ne. Nechtěl jsem, aby se v tom utápěl. Přerušil jsem ho. ,,A nic. Nethe, Dej jí své srdce takové jaké je a věř mi, že jej přijme. Miluje tě stejně, jako ty jí" můj hlas byl vážný, však na mých rtech hrál chápavý úsměv. ,,Dobře. Děkuji ti" pokývnul hlavou. ,,Pojď, vrátíme se za nimi. Jsem zvědav, co vymysleli. A zanedlouho by měl dorazit Thranduil s vojskem, měli bychom tam být" pobídnul jsem jej a tak jsme změnili směr našeho chodu..