World of elves 2

169. kapitolka "Slavnost Návratu"

Lucia

Thranduila jsem v dalších dnech skoro neviděla. Dosti mne to mrzelo, ale chápala jsem, že má nějaké povinnosti. Chystala se velká slavnost Návratu krále. Všichni měli na pilno a já si najednou přišla nepotřebná. Vydala jsem se do Velkého sálu, kde se měla tato událost konat. Pozvali jsme přátele z Roklinky, Lórienu ale i z města Dol. Na čaroděje nemohu zapomenout. Vešla jsem a všichni zpozorněli. Lehce se uklonili na znamení úcty ke mne a následně pokračovali v práci. Ráda jsem je pozorovala, ale chtěla jsem pomoci. Však nedovolili mi ani hnout brvou, což mne vytáčelo. Ale vsadila bych se, že to přikázal Thranduil. Šibalsky jsem se usmála a pohlédla na elfa, jež věšel několik málo bílých věnců s květinami na sloupy podél místnosti. Trápil se s tím. Usmála jsem se a lehce naklonila hlavu na bok. Následně pomocí myšlenek jsem rozvěsila věnce sama. Elf se nestačil sám divit, co se to děje. Vyhrávala jsem si s tím a okolní pouze přihlíželi. Jistě všem došlo, že v tom mám prsty jen já. ,,Paní?" ozvalo se za mnou a já se polekala. Okamžitě věnce s květinami spadly k zemi a elf jež je věšel se naštval. ,,No tak" řekla jsem a otočila se. Nëon. ,,Ahoj. Říkala jsem, že jen Lucia" usmála jsem se vřele na něj. Nepoznala jsem ho. Měl obvázané rameno po řezné ráně po meči. Sama jsem mu ji obvazovala. ,,Jste naše Paní přeci" mrknul na mne. ,,A nesmíte nijak pomáhat s přípravami" pokračoval již docela s vážným tónem. Nemám ráda, když se mi něco zakazuje. ,,Ale já nic nedělám" provokovala jsem a otočila se znovu k věncům. Během pár vteřin visely po celém sále. ,,Nechceš přeci, aby jsem to řekl králi" ozval se znovu za mnou nyní již docela naštvaně. ,,Nëone prosím. Nebuť tak upjatý. Je slavnost Návratu, tak se usmívej" rozzářila jsem se na něj a on byl nucen se usmát také. ,,No vidíš to, tak je to lepší" mrkla jsem na něj a vydala se ke stolu, kde mělo být jídlo. On mi cupital v patách. Zkoumala jsem to něco málo, co zde již bylo přichystáno. Ale hlavně zde byly rozestavěny skleničky a džbány s vínem. Vzpomněla jsem si na Thranduila a doufala, že to dnes moc nepřežene. Ale zcela jsem mu věřila.

Již k večeru přijeli naši známí. Vítali jsme je s otevřenou náručí. Elrond se s radostí věnoval Thranduilovi. Lindir se ihned vydal k pití. Já vyčkávala netrpělivě na hosty z Lórienu. Však přijel Vein se svou družinou a tak jsme se věrně přivítali a já jej dovedla do Hlavního sálu. Celeborn s Laivinë měli brzy dorazit. Chyběli by mi zde. ,,Mohu?" ozvalo se za mnou, když jsem netrpělivě vyhlížela z okna paláce ven. Ohlédla jsem se. Thranduil. Rozzářila jsem se. Jeho ruku jsem tedy přijala a vydala se do středu místnosti. Zanedlouho se rozezněla hudba místností a my tančili. Zanedlouho se k nám několik elfů i lidí přidalo. Cítím jeho dotek na svém pasu. Je to velice příjemné. Po tak dlouhé době. Lehce mne otočil a znovu přitáhnul k sobě. Bylo to úžasné. Uvědomuji si, jak moc mi chyběl. Naklonil se ke mne. Docela jsem se napnula. Vše ve mne se nebezpečně sevřelo. Odvykla jsem si. ,,Celeborn tu ještě není?" optal se tiše. Já jen zakroutila hlavou a on se znovu napřímil. Zadívala jsem se mu do těch modrošedých očí. Něco se v nich slabě blýsklo, však neměla jsem ponětí o tom, co to bylo. Hudba ustala a my se vydali ke stolu. ,,Vidím Thranduile, že jsi nevyšel ze cviku" zasmál se Elrond a Thranduil se pouze pousmál ,,To nikdy. Ale tebe jsem neviděl, že by jsi vyzval někoho k tanci" šibalsky se usmíval a já měla co dělat, abych se nesmála. Elrond se uklidnil a narovnal se. Poté mne překvapivě chytil za ruku a už mne táhnul k parketu. Ohlédla jsem se za svým mužem. Thranduil jej propaloval pohledem a Elrond se vítězně smál...