World of elves 2

89.kapitola "Gundabád"

Legolas

Sešel jsem už připraven  k bráně. Zanedlouho jsem stál před ní i s koněm. Připraven k boji. Vojáci se pomalu shromažďovali. Pozoroval jsem je a zároveň hlídal. Elfové poslouchali a měli ke mě respekt, ale i tak. Přiběhla ke mě Tauriel. ,,Všechno v pořádku?" zajímal jsem se. ,,Ano, už chybí jen král a..." začala ale já ji přerušil ,,Ne. Já myslel tebe" usmál jsem se. Nechápavě na mě pohlédla. ,,Je dobré jít tak brzy do boje?" smutně jsem se na ni podíval. Zaraženě si mě prohlédla. Asi nečekala, že se jí na toto optám. ,,Cítím se dobře." odvětila jen. ,,Legolasi, ..." přišla Lai. Zarazila se však uprostřed věty. Viděl jsem jen, jak na sebe házely nenávistné pohledy. To už bylo jaksi zvykem. Hlasitě jsem si oddechnul. Kývnul jsem k Tauriel. Ona ihned odešla. ,,Ano?" otočil jsem se k tmavovlasé elfce. ,,Bylo mi řečeno, že budeme spolu" začala. Zvednul jsem nechápavě obočí. ,,Jako že spolu v bitvě. Jako v lučištnickém odboru" koktala. Usmál jsem se. ,,Ano to je pravda" přikývnul jsem nakonec.  Mírně se začervenala.

Zanedlouho jsme byli zase na cestě. Na cestě do boje. Do bitvy. Netuším, kolik jich bude, či jak moc budou silní. Ale vždy mám strach. O Tauriel, otce, Lucii nebo kohokoliv jiného. Bál jsem se velkých ztrát na životech. Nyní jsme měli bojovat hned. Okamžitě. Už nebyla zima. Lucia předala žezlo jaru. Bylo teplo, ale začalo se zatahovat. Bude pršet. Bylo to cítit ve větru. Po cestě se dokonce zvedl i vítr. Cesta byla dlouhá. Nakonec jsem zahlédl jejich pevnost. Začali jsme se rozdělovat. Já s Lai jsme jeli na kopec. Gundabád nemám rád. Bál jsem se. Viděl jsem skřety nahoře na pevnosti. Zanedlouho se rozezněly rohy, na znamení toho, že si nás skřeti všimli. Vrhli jsme se vpřed. Lučištníci čekali na můj povel. Brány Gundabádu se otevřely a já viděl mohutné vojsko. Skřeti se bez váhání rozběhli nám naproti. V tu chvíli jsem mávnul rukou. Vystřelily naše šípy. První dvě řady skřetů padly. Následně jsme vystřelili znovu. Ale to už se skřeti skrývali pod štíty.

Po nějaké době, kdy nám už luky nestačily a skřetů neubývalo, jsme se i my, lučištníci vrhli do boje. Pomáhali jsme si navzájem kde se dalo. Netušil jsem, kde jsou ostatní. Stihnul jsem ztratit i Lai. Síly mi už ubývaly a skřetů bylo nekonečno. Už jsme měli na mále. Bránil jsem se. A do toho se snažil pomáhat. Už jsem nemohl.

Jak to dopadne?
Kde jsou ostatní členové královské rodiny?
Zemře někdo?
Jestli ano, tak kdo?
Stane se něco převážného?
Proč je skřetů tolik a jak to, že mají dobrou sktrategii?
O co jim jde?
Kdo jim velí?
Co nebo koho chce velitel?
Mnoho otázek na nihž neznáte odpovědi...
Deri...