World of elves 2

135.kapitola "Princezna Elfů"

Delší kapitolka. Netuším, zda-li budu mít teď čtyři dny čas na wattpad. Škola, uzavírka známek, průměry - vše najednou po 14.dnech na lyžích. Snad vám to nějak vynahradím. Děkuji za veškerou podporu ve votes, komentech a zprávách.

Waloe

Procházela jsem městem. Zahalená v tmavě modrém až černém plášti jsem byla nenápadná. Žilo to zde. Všichni se radovali a byli šťastní. A mne bylo tak špatně. Z toho, jak kolem mne pobíhaly všechny ty šťastné děti. A pak je jen tak, ne moc vážně, kárali jejich rodiče za to, že vzali stařence její klubíčka na pletení. Nemysleli to však vážně. A tak si děti hrály dál. Postupovala jsem dále ulicí vpřed. Dnes bylo dosti teplo. Zahlédla jsem hlavní dům. ,,Dobrý den" obrátila jsem se na jednu starší paní. Zvedla ke mne zrak. ,,Ano?" optala se mile. ,,Kde tady najdu Pána tohoto města?" optala jsem se. Byla jsem k ní postavená tak, aby mi neviděla do tváře. Má kápi mi zasahovala hluboko do obličeje. Poznala by, že jsem elfka. Nic neřekla, jen ukázala prstem do dálky. Pohlédla jsem tím směrem. ,,Zde" řekla op chvilce. ,,Dobře, děkuji vám" už jsem se chystala odejít, ale její hlas mne novu zastavil. ,,Ale vy nejste odsud, že?" zajímala se. Poznala to. ,,Ne to ne" přikývla jsem. Doufala jsem, že se mne už nebude dál vyptávat. Následně se usmála a vrátila se ke své práci. Vydala jsem se k velkému domu. Nebyl nijak zdobený. Skoro neodlišný od ostatních. Velmi skromný na to, že de má přebývat pán tak velkého a bohatého lidského města. Jen byl malinko větší, než ostatní příbytky v okolí. Vyšla jsem po schodech nahoru. Velké dveře byly otevřené. Vešla jsem. Procházela jsem obrovským sálem ze dřeva. Ten byl docela přepychový. Na zdech byly vyřezané erby a slavná lidská jména. Sloupy na nihž byly sochy slavných osobností, lemovaly cestu sálem. Došla jsem na konec. Zde mne zastavily stráže. ,,Kam jdete?" optal se jeden. Nezvedla jsem hlavu k nim. Nechci, aby mne nepustili dovnitř s tím, že jsem elfská hrozba. ,,Za pánem tohoto domu" oznámila jsem jim nezaujatě. Oba si mne podezíravě prohlíželi. Bylo ticho a já se začínala bát, že mne nepustí dál. ,,Dobrá tedy" přikývnul jeden a oba mi následně otevřeli dveře. Oddychla jsem si. Ale divila jsem se, že nechtěli mé zbraně. Mám luk na zádech. Asi se ničeho nebojí. Zde je již hodně dlouhou dobu mír. Přede mnou se rozprostřel další sál. Ale už nebyl tak velký a přepychový. Mramorová podlaha mi klouzala pod nahama. Byla jsem ráda, za svou lehkost. Nemohla jsem totiž pochopit, jak po tomto může někdo chodit. Člověk nebo snad trpaslík. Asi bych se smála, kdyby se Balin, či snad jiná vážený trpaslík svezl po klouzavé podlaze. Na konci jsem zahlédla trůn. Dřevěné křeslo. Ne moc zdobené, nýbrž velmi skromné. Poklekla jsem. Abych byla zdvořilá. Představa, že si takto museli poklekat všichni před mého otce nebo bratra, mne děsila. Jdu jej přeci je žádat o pomoc a útočiště, musím se klanět. Aby mne ještě nezavřel do žalářů. Já bych se z nich však lehce dostala. Jejich zámky nebudou složitější, než ty naše. Pamatuji si, jak mne Neth zavíral a poté utíkal se slovy ,,Vězeň, Vězeň!" To je již hodně dávno. ,,Zravím tě. Nemusíš klečet. Zde jsme si všichni rovni" pronesl moudře člověk sedící přede mnou. Překvapení. Poslechla jsem jej a vstala. ,,Kdopak jsi?" zajímal se a zkoumavě si mne prohlížel. ,,Jsem přítel" odpověděla jsem krátce. ,,Odkryj svou tvář. Sklop kápi a uvidím, zda-li jsi přítel, či nepřítel" řekl tvrdě. Dobrá... Uchytila jsem v dlaních jemnou látku a sundala ji ze své hlavy. Odhalila jsem tak svou podobu. Na hlavě se mi leskla Mithrilová čelenka, jež jsem dostala již dávno od otce. Zalapal po dechu a postavil se. ,,Samotná Princezna elfů z Temného Hvozdu. Jaká čest" přikývnul hlavou s úctou. Usmíval se a prohlížel si mne s úžasem. Nebyla jsem zvyklá na takovou úctu a obdiv. ,,Proč přišla dědička trůnu až sem k nám?" zajímal se zvědavě. Stále si mne prohlížel a jeho pohled už mi přišel dotěrný. Snažila jsem se být milá a ignorovat jeho zkoumavý výraz. ,,Nejsem dědičkou trůnu. Jímž je můj bratr. To však není důležité." pronesla jsem chladně a sundala si čelenku z hlavy. ,,Jsem jen prostá elfka, jež přišla o otce a žádá pomoc u svých přátel" snažila jsem se mluvit profesionálně a zdvořile, ale zadržet slzy byl vcelku oříšek. Vydržela jsem to. ,,To je mi líto, Waloe. Můžeš zde u nás zůstat jak dlouho budeš chtít. Jsi zde vítaná" usmál se upřímně a došel ke mne. Byl malinko vyšší než já. Čemuž jsem se divila. Hnědé jemné vlasy mu spadaly do očí. ,,Děkuji vám" poklesla jsem zrakem. ,,Triss!" křiknul. Zanedlouho přiběhla mladá žena. Velmi krásná. ,,Odveď naši přítelkyni do pokojů. Ať si vybere sama dle potřeby. Ukaž jí to zde a pověz jí o našich zvycích" řekl s úsměvem. ,,Dobře otče. Pojďte se mnou" kývla hlavou. A tak jsem ji následovala. Za mnou se ozývalo jen šustění látky mého pláště. ,,Odkud jste?" vyptávala se. ,,Z Temného Hvozdu. Prosím, jsem Waloe" podotkla jsem. ,,To není moc daleko, Waloe" usmála se. Postupovali jsme do schodů. ,,Co se stalo s Bardem Drakobijcem?" optala jsem se. ,,Zemřel, již před deseti lety. Jsem jeho vnučka. Vein, můj otec, je jeho syn" řekla. Vein na trůnu. Neuvědomila jsem si, že by to mohl být on. Myslela jsem, že je tato dynastie ještě dávnější. ,,A tvá matka?" ptala jsem se zvědavě dál. Chtěla jsem poznat jejich historii. ,,Zemřela" úsměv se jí vytratil z tváře. ,,To je mi líto. Já přišla o otce v boji" posmutněla jsem. Nechtěla jsem o tom mluvit, ale když jsem viděla její smutný obličej, bylo mi jí líto. Chtěla jsem, aby věděla, že vím, jak se cítí. ,,A jak se jmenoval?" zahla do uličky vpravo. ,,Thranduil" odpověděla jsem tiše. Ona se však nepřeslechla. ,,Samotný král elfů. A ty jsi jistě Waloe. Velmi mne těší" usmívala se. Však ani jednou za celou dobu mi nepohlédla do očí. Možná ze mě měla strach. ,,A jsme tady. Chceš si vybrat?" ukázala rukou po chodbě. ,,Kde máš pokoj ty?" zajímala jsem se. ,,Zde" ukázala na nejbližší dveře. ,,Chci tenhle" usmála jsem se a vydala se ke dveřím hned vedle. ,,Dobrá" přikývla. ,,Uvidíme se za chvíli ve velkém sále. Provedu tě po městě" pronesla se sklopenou hlavou a zmizela zase za rohem. Musela jsem se nad tím pousmát.

Jak dlouho zůstane Waloe v městě?
Přijmou ji lidé?
Bude šťastná mezi lidmi?
Najde ji někdo a přivede do Hvozdu?
Možná...
Deri :-)