World of elves 2

49.kapitola ,,Jestli se pohneš, připravím tě o hlavu"

Legolas

Lucia mířila šípem na Roina. Ten stál naštvaně ve předu díval se jí do očí. ,,Ty jsi opravdu všude "sykl naštvaně. ,,Ale ty máš být ve vězení." odsekla zuřivě. ,,A tam taky půjdeš" prskla mu do tváře. Byla velmi naštvaná, chladná a krutá. Jako býval Thranduil. V obličeji měla neústupný výraz. Nevím co ji vedlo k takovému chování. ,, Ne teda ne!" Kousek popošel k ní. ,, Nepřibližuj se! Nebo už nepůjdeš nikam jinam než do pekel!" křikla k němu. ,,Běž pro stráže "řekl jsem k Tauriel ona uposlechla, rozběhla se pryč. Lucia nás zpozorovala pohlédla mým směrem. Nedávala pozor a to byla chyba. Trpaslík toho využil. Rozběhnul se proti ní a vytrhnul jí šíp z ruky a tětivy. Následně ji shodil na zem. Vzal jí její dýku namířil ji proti ní. Udělal jsem dva kroky vpřed, ale následně jsem ztuhnul. Nedělal jsem nic. Roin měl její vlastní dýku u jejího krku. Použil proti ní její vlastní zbraň. A ona nepoužila svou moc. Neudělala nic. Myslel jsem, že ji zabije. ,,A že jsi královna? ​​Thranduil tě moc dobře nevycvičil "posmíval se. Chtěl jsem se pohnout, moc chtěl, ale nešlo to. Prostě nešlo. Byl jsem jako přikovaný k podlaze. ,,Opravdu? "optala se troufale a jedním pohybem ruky mu vyrazila zbraň. Ta odletěla kousek od nich a narazila do zdi. Následně ho od sebe odrazila. Pak se rychle vyšvihla na nohy vykopla. Roin padl daleko mezi trpaslíky. Podíval jsem se zpět na Lucií. Byla udýchaná a naštvaná. Roin vstal. Zavrčel na ni. Ona se sehla k zemi pro svůj luk. Trpaslík se proti ní znovu rozběhnul. Ona bez váhání sáhla po šípu a znovu na něj namířila. Zastavil se. ,,Pohni se a věř, že váhat nebudu" procedila mezi zuby. On ji propichoval pohledem. V tom se přiřítila Tauriel a stráže proběhli kolem mě. Pobrali trpaslíky. Lucia se nepohla a Roin také ne. Dokud po něm nesáhla stráž. Tentokrát se vzpíral jak to jen šlo. Ne jako minule. Teď byl uražený a jeho čest a hrdost byly narušeny. Tauriel jim musela pomoct. Najednou, jako by se tím gravitace uvolnila a já už nebyl přikován k zemi. Vydal jsem se k Lucii. ,,Udělal ti něco? " zeptal jsem se ustaraně. ,, Ne "odsekla mi tvrdě a otočila se. Sehla se pro dýku a vložila si ji do pouzdra. ,,Proč jsi nepoužila své schopnosti?" optal jsem se s vážným tónem. Ona chvíli jen stála zády ke mě. Já jsem však trpělivý. Po chvilce se natočila bokem ke mě. Měl jsem ji hezky z profilu. ,,Nechci být něco víc než kdokoliv tady" odpověděla tichým hlasem aniž by se na mě podívala. Následně se s lukem v ruce dala do kroku a byla pryč.

Thranduil

,, Cože?!!!" Rozkřiknul jsem se hlasitě a postavil se z trůnu. ,,Utekli ?! A kde jsou ?!" Jsem zuřil. ,, Královna je zneškodnila a následně je stráže dali zpět do vazby "odpověděl mi se sklopenou hlavou jeden ze stráží. ,,Jak je zneškodnila? Stalo se někomu něco?" zděsil jsem se. ,,Lukem a šípy pane. Ano, princ jednoho střelil do nohy, byl ošetřen. Nyní jsou zpět v našich podzemních síních" odpovídal. Ihned jsem si položil otázku, proč nepoužila své síly? Nemusela se bránit tak složitě. Okamžitě jsem seběhl schůdky. Neměl jsem k pádu daleko. Hned jsem odešel z trůnního sálu. Šel jsem rychle. Vešel jsem k ní to pokoje, ale tam nebyla. ,, Lucio! " křiknul jsem. Nic se mi neozvalo nazpátek. Šel jsem dál. Na jejím stole bylo netknuté hrozno. Hned vedle šaty a na pracovním stole několik papírů. Neměla tu nepořádek. V tom jsem si všimnul otevřeného balkónu. Došel jsem k němu a pohlédl ven. Opřel jsem se o zábradlí pozoroval okolí. Blížil se večer. Sice ještě nebyla tma, slunce však nebylo moc vysoko. Za chvíli padne za hory. Nevím kde je Lucia, a můžu jen doufat, že se jí nic nestane.

Překvapení.
Zase.
Nikdo to nečekal.
Proč to Lucia dělá?
Kde je?
Proč byla tak naštvaná?
To se dozvíte v příštím díle.
Derinovka ^-^