World of elves 2

17. kapitola

Věnováno - Zorindil

Thranduil

Rozběhnul jsem se k němu, ale než stihnul udělat to, co chtěl, vykřiknul bolestí. pustil Lucii a ta padla k zemi. Naštěstí jsem ji v čas chytil. Lindir padnul na podlahu. Měl v hrudi šíp a luk v ruce měl Legolas. Lucia se okamžitě vymanila z mého sevření a vrhla se k zraněnému elfovi. ,,Lindire vydrž" šeptla k němu. Pohlédla na jeho ránu. V tom chytla šíp do dlaně.
,,Musí ven" řekla a jedním trhnutím jej vytáhla. Lindir vykřiknul. V tu chvíli se Elrond vrhnul k němu, ale já ho zastavil. ,,Ne, čekej. Ona jej zachrání" držel jsem ho pevně. Lucia dělala to co před tím. Tenkrát na mostě se mnou. Já byl také na pokraji smrti. Vzala jeho ruku a začala něco odříkavat.

Lindir

Když jej ze mě vytáhla, myslel jsem, že mne chce zabít. Upadnul jsem do temnoty. Viděl jsem pouze tmu. Postavil jsem se na vlastní nohy a začal volat po okolí, nic se však neozvalo na zpět. Jen můj hlas tma pohlcovala. V tom jsem uslyšel hlas. Rozběhnul jsem se jeho směrem. Objevila se přede mnou. ,,Nemůžeš zemřít" řekla. Chtěl jsem se jí omluvit, ale jako bych ztratil hlas. Nedokázal jsem ani otevřít ústa. V tom se kousek od ní začalo tvořit svělo. ,,Pojď se mnou. Nechceš zemřít" natáhal ke mě ruku. To se mám rozhodnout? Asi ano. Pomyslel jsem si. Podal jsem svou ruku jejím směrem ,,Jdeme" řekla a už mne vedla kamsi nahoru.

Otevřel jsem oči. Ležel jsem v nějakém pokoji. Nikdo zde nebyl, alespoň jsem nikoho neviděl. ,,Už jsi vzhůru? To jsem ráda" uslyšel jsem najednou. Neměl jsem sílu cokoliv říct. Otevřel jsem ústa, ale vyšlo z nich pouze slabé zasténání. ,,Nic neříkej. Byl ji na kraji smrti. Lež klidně a odpočívej" mrkla na mě a pak se zase někam vypařila. Už jsem déle neudržel víčka otevřené a upadnul jsem o hlubokého spánku.

Lucia

Opatrně jsem zavřela dveře a otočila se směrem na chodbu. V tom na mě hlěděly tři páry zvědavých a nedočkavých očí. ,,Tak jak to s ním vypadá?" optal se první Elrond. ,,Bude v pořádku, ale musí ležet a odpočívat nejméně dva až tři dny. Měl poškozených hodně vnitřních orgánů, naštěstí však šíp minul srdce. Mohl by být i nadosmrti pouze v posteli, ale takto se brzy uzdraví" uklidnila jsem všechny tři osoby stojící přede mnou.
,,Děkuji ti" řekl Elrond. ,,Nic se nestalo" usmála jsem se na něj. ,,Teď jej ale necháme spát" nakázala jsem jim. ,,Legolasi, najdi nějaký pěkný pokoj pro našeho hosta, ano?" řekla jsem mile. Poté oba dva odešli. ,,Jak jsi jej dokázala zachránit poté, co tě chtěl zabít?" zajímal se Thranduil. ,,Je to také přítel. Jen hájil zákon. To je v pořádku" pousmála jsem se. Úsměv mi však ihned spadnul. V tom okamžiku se mi zamotala hlava a podlomila se mi kolena. Thranduil to asi nečekal, jelikož jsem skončila na zemi. Já osobně jsem to také nečekala. ,,Měla bych si jít lehnout" šeptla jsem. ,,Co se děje?" zděsil se král. ,,Jen si potřebuji lehnout nic víc" odpověděla jsem potichu.
,,Nevypadáš moc dobře" řekl a podepřel mě. ,,Jen jsem vyčerpaná. Po tom, co jsem zachránila tebe, jsem také byla mimo" odpověděla jsem.
,,Pomůžu ti" navrhnul mi a už mne odváděl do mého pokoje.

Přežila. Ale teď to s ní dobře vypadat zas nebude. Příště, pa Deri