World of elves 2

174. kapitolka "Zase do boje"

Thranduil

Několik dní poté, kdy jsme truchlili za ztráty ve válkách a bitvách, jsme pohostili nečekanou návštěvu. Před našimi branami se objevila družina trpaslíků z Ereboru. Nečekal jsem, že je ještě někdy uvidím a doufal jsem, že se tak nestane. Přesto jsem tohoto nebyl ušetřen a byl jsem nucen je přijmout. Seděl jsem na své vyvýšeném křesle a pozoroval jsem strážné, jak přivádí onou skupinku o pěti trpaslících. Opodál postávala má žena a dívala se stejným směrem jako já. Zanedlouho byli u nás. Trpaslíci si Lucii nevšímali a přišli rovnou pod můj trůn. Chyběl mi povýšený pohled na osoby pode mnou. Pocit kontroly nad vším, co je v paláci. ,,Co si přejete, že jsme překročili hranice a opovážili se přijít až sem?" optal jsem se s velmi vážným tónem a kamennou tváří. ,,Žádáme vás o spojenectví mezi trpaslíky a elfy" vychrlil najednou jeden z nich. Nechápal jsem, oč jim jde a proč tak najednou chtějí být spojenci. Lucia vypadala stejně. ,,Proč bychom měli bojovat po boku trpaslíků?" optal jsem se s opovrhujícím výrazem. ,,Hodláme se zmocnit města Dolu. Máme na něj plné právo, jelikož patří k našemu království. Království trpaslíků. Nabízíme vám za spolupráci podíl na pokladech tohoto města, jež bude připojeno v Ereboru" odpověděl mi dost jasně na to, abych pochopil, oč se zde doopravdy jedná. Sami nezvládnou porazit vojska lidí a tak žádají elfy. Následně však sami pro sebe shrábnou vítězství. A to sami neví, že já s Veinem jsme již spojenci odedávna. Prudce jsem se postavil. ,,Vám ale Dol nepatří" zamračil jsem se na ně. ,,Má být připojen k našemu království, je na našem území!" trval na svém bezejmenný trpaslík. ,,Thor dal svobodu tomuto městu" oznámil jsem jim věc, co jistě dávno věděli. Ale nemohli tušit, že jsem u toho byl. ,,Ale Velký Král je mrtev i s pokolením Durinovým. A tak je na našem správci, aby rozhodoval o jeho osudu a rozhodl takto!" křiknul tvrdohlavě. Sešel jsem schůdky a pozoroval je. Přemýšlel jsem. ,,Však my vám své spojenectví nedáme" odseknul jsem. ,,My bojujeme po boku lidí" ozvala se Lucia zpoza nich a všichni se překvapeně otočili. Vypadala dosti naštvaně a ani jsem se jí nedivil. ,,Zrádci" zasyčel jeden z nich a ten, jež mluvil do teď do něj drknul a něco zabrblal. ,,Jste na nepřátelském území" vyřkla čarodějka znovu. A měla pravdu. Jsou v nebezpečí. Nedostanou se odsud. Mávnul jsem rukou a čtyři trpaslíky nechal odvést do podzemních žalářů. Však s jejich výřečníkem jsem měl jiné úmysly. Trpaslík vypadal dosti zmateně. V očích měl strach, což byl i můj účel. A to ani nečekal, jak milé překvapení pro něj mám. Nastalo hrobové ticho v sálu. Vyděšeně létal pohledem ze mne k Lucii a zase zpět. ,,Můžeš odejít" řekl jsem po nějaké době. On zalapal nechápavě po vzduchu. ,,Jak to myslíte?" nedůvěřivě si mne prohlédnul. ,,Můžeš jít. Ale už se nevracej" usmál jsem se na něj. Zamračil se na mne. Zvedl jsem obočí. Nakonec se skutečně otočil a prošel kolem Lucii a pryč. Samozřejmě jsem za ním poslal stráže. ,,Trissa se musí okamžitě vydat do Dolu a varovat je" oznámil jsem směrem k čarodějce. Ta přikývla a se spěchem se vydala pryč. Trpaslíci mohou kdykoli zaútočit....