World of elves 2

88.kapitola "Bílý Elk"

Věnováno -Vistl- , Zorindil a bariANDzofi1

Lucia

Druhý den, již brzy ráno, jsem vstala. Svítalo. Všichni ještě spali. Já v noci neusla. Dnes večer vyrážíme. Zase. Je to týden a pár dní od minulé bitvy. Jen jsem nečekala, že Bard odmítne spolupráci, když ji zprvu sám navrhnul. Nechce riskovat další životy svých lidí, ikdyž jeho muži utrpěli malou ztrátu na životech. I my jsme nebyli nějak významě oslabeni. I tak, kolik bitev budeme muset prodělat, aby jsme byli zcela vyhubeni a zničeni? Nuceni uprchnout nebo podvolit se? Na to myslet raději nechci. Došla jsem k blakónu. Pohlédla jsem ven. Zima již bude brzy u konce. Což mne z části mrzelo. Oblékla jsem se a upravila.

Po snídani se všichni vypařili. Waloe měla v plánu jít na cvičiště spolu s Nethem a Restallonem. Legolas s Tauriel museli vše připravit na večer. Budeme postupovat celou noc. Již za svítání by měla bitva vypuknout. Thranduil zmizel, ani nevím kam. Jídlo do sebe doslova naházel a odešel. Docela mne to udivilo, většinou si dává na čas. Poptala jsem se stráží a ti mne navedli do stájí. Což mi přišlo divné ještě víc. Kráčela jsem chodbami a kolem hlavní brány dolů více do podzemí sešla k boxům. Nikoho jsem neviděla. Šla jsem dál.
V tom jsem zahlédla Emetha vyjít z jednoho boxu. ,,Emethe?" optala jsem se a přistoupila k němu. ,,Ano? Děje se něco?" zajímal se po tom, co se uklonil. ,,Ne, jen hledám Thranduila" odpověděla jsem mu. ,,Je venku. Ve výběhu." kývnul zase k bráně. ,,Dobře děkuji" usmála jsem se a otočila se na patě a vydala se ven. Emeth se dal zpět do práce. Vzpomněla jsem si na Shira. Je v kopce. Vyslýchali jsme jej. Ale nic jsme z něj nedostali. Dnes před bitvou to chtěl zkusit Thranduil zase. Je strašlivé dívat se na to, jak mu Legolas občas dá pěstí do obličeje, protože jej uráží a naráží na mě. Já se snažím zachovat klid, tedy většinou. Zatím jsem nijak nevybouchla. Zatím.
Vyšla jsem ven a zašla po cestičce dozadu za palác. Došla jsem k oplocené ohradě. Zahlédla jsem Thrandila a něco, co jsem v životě ještě nikdy neviděla. Bílý elk. Krásný los. Vím, Thranduil o svého přišel, i to jej velmi mrzelo. Už asi vím, kam tak posmíchal. Došla jsem k ohradě a opřela se o dřevěný plot. Pozorovala jsem krále, jak se snaží s elkem komunikovat a donutit jej, aby poslouchal. Zřejmě si nevšimnul mé společnosti. Zkušeně na něj nasedl. Los se chvíli vzbouřel, ale nakonec jej Thranduil zcela ovládl. Po nějaké době úplně poslouchal. Pomalu chápal i různé povely. Až tehdy si mě král všimnul. Pobídl elka mým směrem. ,,Je krásný" řekla jsem a pohladila jej. ,,Ano, to je. Ale je mladý. Neposlušný a ještě by dováděl" hladil jej po krku. ,,Ale už se lepší. Jak dlouho tu jsi?" seskočil dolů a došel ke mě. ,,Dlouho" usmála jsem se. ,,Musíme už jít" řekla jsem smutně. ,,Ano, já vím" sklopil zrak. Následně jsme se společně vydali zpět do paláce.

Krásný elk...
Jak dopadne bitva?
Má Rada pravdu?
Deri ^-^