World of elves 2

142.kapitola "Pohlcena Temnotou"

Legolas

Té Vellianë jsem nevěřil. Ani nevím proč. Mithrandir tam něco mluvil k Lucii a ona, dívka z samoty, kráčela za nimi. Já šel jako nějaký odpadlík opodál. Vyšli jsme z lesa na louku. Zahlédl jsem Radagasta Hnědého. Promlouval k nějakým lesním tvorečkům. Vellianë se k němu okamžitě rozběhla a popadla jednoho králíka. Posadila se vedle nich a najedou i ostatní zvířata byli u ní. Radagast stál u ní a usmíval se. Jako by těm malým bytostem rozuměla. Jako by si s nimi povídala. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. ,,Copak to dělá?" zajímala se Lucia zvědavě. Radagast k ní přistoupil. ,,Byla několik let sama. A tak si vytvořila přátele ve zvířatech. Naučila se mluvit jejich řečí a rozumět jim. Nikdy tak nebyla sama" usmál se na ni. Všichni jsme ji pozorovali. Jakmile zjistila, že veškerá pozornost padla na ni, odvrátila se od zvířat, něco šeptla a oni se všichni rozutekli. Zvedla se ze země. ,,Těší mne" natáhla ruku ke královně. Ta chvíli zaváhala. ,,Máš neobyčejný dar" řekla s vřelým úsměvem, ale ruku jí nepodala. To bylo divné. Vždy byla komunikativní aaa dřív by se s ní ihned objala. Vell jen pokrčila rameny a svou paži zase stáhla. ,,Mnoho mne již naučil Radagast" usmívala se. Hnědý čaroděj přikývnul. ,,Kde je Galadriel teď" obrátila se Lucia od elfky k Mithrandirovi. Už vím, o čem se bavili v lese. ,,Nemám zdání" posmutněl. ,,A proč ty máš na sobě černý plášť?" zamračil se Gandalf a prohlédl si ji. ,,Máš s tím nějaké problémy?" odsekla čarodějka. ,,Ano. Nemůžeš jen tak zahalit své já" mračil se stále. Propichovali se pohledem navzájem. Vellianë nechápavě střídala pohled z jednoho na druhého. Radagast stál za Mithrandirem a já za Lucií. Ikdyž jsem skoro netušil, proč se hádají. ,,Ty mi nemůžeš nic přikazovat" sykla na něj. ,,Ale ano dítě. Ty jsi Bílé světlo. Nemůžeš se poddat temnotě" trval stále na svém Gandalf. ,,Já se jí nepoddávám!" křikla Lucia rozhořčeně. ,,Ale ano. Poddáváš. Zkus svou bílou magii" vyzval ji troufale. Ona se od něj otočila a spatřila mne. Já si ji nechápavě prohlédl. Doufal jsem, že nehodlá nic zkoušet na mě. Vím jak dopadla Keth, když byla naštvaná. Ale naštěstí prošla kolem mne dál na louku. Odepla svůj přívěsek a držela jej chvíli v dlani. Následně jej hodila daleko před sebe. Roztáhla ruce a začala něco odříkávát. Začal se zvedat vítr a já dostával strach. Vellianë se přitiskla k čarodějům. Mithrandir na ni hleděl. V očích měl strach. Věděl co přijde. V tom na místě, kde přistál její přívěsek začalo něco růst. Kolem ní a toho místa se utvořil silný vír. Její černý plášť se odepnul a odlétl daleko od ní. Její vlasy vlály do všech stran a tmavé šaty se třepotaly ve větru. V tom se z místa, kde měl být přívěsek, začal zvedat mohutný strom. Rostl do výše. Však jeho větve nebyly listnaté nebo kvetoucí, nýbrž jako v zimě, holé a suché. Smutné a bolestné. Zanedlouho Lucia stáhla ruce zpět k tělu a vítr ustal. Jen tam tak stála a hleděla na smutný strom. Následně se otočila prudce k nám. Popadla svůj plášť a přehodila kápi přes hlavu. Nebylo jí vidět do očí. Poté se otočila a rozběhla se pryč.

To bylo zvláštní.
Co se to s Lucií stalo?
Je pohlcena Temnotou?
Může jí někdo pomoci?
Bude v pořádku?
Nyní je bez moci.
Vaše Deri ;*