World of elves 2

149. kapitolka "Lai, ne"

Lucia

,,Lai" zamračila jsme se na svou spolujezdkyni. Ta jen odfrkla a nakonec obrátila pohled. ,,Pojeď s námi Vell" umála jsem se vřele na elfku. ,,Dobře" přikývla a pískla. Zanedlouho se z křoví vynořil nádherný bělouš. Byl však bez sedla i uzdy. ,,Kde máš výstroj?" podivila jsem se, když na něj zkušeně vyskočila. ,,Nepotřebuji. Zvykla jsem si" mrkla na mne. Poté jsme se vydaly zpět k paláci.

Prošly jsme snad všechny uličky a chodbičky. Lai šla s námi. Vellianë jen žasla. Laivinë se ale chovala zvláštně. Když si Vell prohlížela starý obraz, obrátila jsem se k elfce s lístkem na krku. ,,Co je to s tebou?" zajímala jsem se prohlédla si ji. ,,Nic mi není. Co by bylo" pokrčila rameny. Ale v obličeji měla výraz, jako by se něco dělo. ,,Tak proč ti to vidím na očích?" zvedla jsem obočí. ,,Pořád jsi s ní. A mne už skoro ignoruješ. Neřekneš mi co se s tebou děje. Proč jsi taková" zvedla rukou a ukázala na celou mou maličkost. ,,Už si přijdu, jako bychom nebyly přítelkyně" vrhala na mne zlověstný pohled. A mluvila tak nahlas. Bylo jí zřejmě jedno, že Vell stojí vedle nás. ,,Přišla jsem o nejbližšího. To je ti jedno?" nechápala jsem. Vell se na nás otočila a pozorovala nás. Neřekla však nic. Nedivím se jí. ,,Ne to není. Ale nemusíš hned měnit své já" sykla tvrdě. To se mě dotlo. ,,Já jej neměním" řekla jsem jen. Zakroutila hlavou, sebrala se a odešla. Dívala jsem se za ní. Poté ke mne přišla Vell a položila mi ruku na rameno. ,,Neboj, ona to pochopí" usmála se. ,,Snad" vzdychla jsem a klesla hlavou k zemi. Nastala chvilka ticha. ,,Ještě se můžeme podívat do knihovny" napadlo mne. ,,Určitě, moc ráda" usmívala se . Byla velmi milá a příjemná. Zahly jsme do uličky vpravo a já otevřela dveře. Před námi se rozprostřela obrovská mísnost. Všude skříně až po strop s knihami. Moc tu nechodím a asi bych se zde lehce ztratila. Vešly jsme a Vell procházela mezi regály a prohlížela knihy. Občas nějakou vytáhla. Šla jsem za ní, ikdyž nevím pořádně kam. Nakonec už jsme se objevily na konci. Jedna kniha ležela na zemi a tak ji má přítelkyně zvedla a zasunula zpátky. Ale nešlo jí to. ,,Něco tam je" konstatovala nakonec a hrubě vytahovala knihy z poliček. Pomáhala jsem jí. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme vytáhly i samotné poličky. Všude okolo byly knihy a naprostý nepořádek. Vell se natáhla pro tu věc a nakonec ji zvedla a opřela o zeď. Jakmile od toho odstoupila, zjistila jsem, co to je. Byl to obraz. A po mé tváři stekla slza. Nemohla jsem se na něj dívat...

Co se to s Lai děje?
Žárlí?
A proč byl ten obraz schovaný za knihami?
Co je na něm?
Kdo je na něm?
Proč se Lucia dala do pláče?
Jak bude Velli reagovat?
Vaše Deri :**