World of elves 2

167. kapitolka "Zpět mezi živými"

Lucia

Spatřili jsme bránu paláce. Elfové se vydali ihned pomoci zraněným a vyčkávat na Restallona, který již byl na cestě sem. Jistě se brzy objeví.  K bráně postupovalo vojsko z Dolu s Veinem v čele. Vřele jsem se usmála. Jeho muži zůstali na koních za mostem, zatím co král se vydal k nám. Seskočil z koně. ,,Zdravím Thranduile. Rád vás vidím mezi námi" podal mu ruku. Thranduil si jej však přitáhl k sobě a přátelsky jej objal a poplácal po zádech. Jistě byl velmi rád, že pomohl jeho národu v těžkých chvílích. ,,Lucia" rozzářil se, jakmile mne spatřil. Následovalo krátké objetí. ,,Děkujeme za pomoc" vyřknul Thranduil upřímně. ,,Kdysi jsme spolupracovali a tak chci naše přátelství nechat stále živé. Jistě se ještě mnohokrát uvidíme v bitvě. Rádi budeme stát po vašem boku" odpověděl Vein moudře a vesele zároveň. Byli jsme spojenci. Thranduil přikývnul. ,,Měl by jste přijít. Budeme jistě mít co slavit" usmála jsem se a pohlédla na nynějšího krále. Ten si mne přitisknul k sobě. Bylo to příjemné. Chyběl mi jeho pevný stisk. ,,Určitě a rád. Ale nyní se musíme vrátit ke svým rodinám" Přijal pozvání a následně se vydal zpět k Dolu lesní cestou. ,,Musím pomáhat uvnitř" hlesla jsem směrem k Thranduilovi. ,,Jistě. Ale neviděl jsem Legolase, kde je?" optal se vyděšeně. Smutně jsem vzdychla. V jeho očích byl neuvěřitelný strach a vyděšení. Byla jsem však nucena mu to řici. ,,Vydal se na prosbu Elronda do Imladris. Vydali se s prstenem moci do hory Osudu, zničit jej" odpověděla jsem mu a on najednou vypadal naprosto jinak. 

Thranduil

Jakmile to vyřkla, nevěděl jsem, jestli stojím, nebo už ležím na zemi. Zalapal jsem prudce po dechu a měl jsem problém udržet se na nohou. Chvíli mi trvalo, než jsem si to přebral a dostal do hlavy. Několikrát mi to vyznělo v hlavě. Hora Osudu. Zničení prstenu. Smrt. Sauron a temnota. ,,Ale to je jistá smrt" řekl jsem po chvíli. Do mých očí se najednou draly slzy a já se jim nijak nebránil. Najednou ze mne všechna radost vyprchala a já se cítil tak sláb. Jako bych zase byl sám v té prázdnotě. Jak bych mohl být bez něj? Je to přeci můj syn. Jistě, mám Waloe. Nedá se to však srovnávat, on byl pro mne vším a díky němu jsem takový, jaký jsem. On mi pomohl si uvědomit, že on je to nejdražší co mám, ne diamanty a šperky. On je mým zlatem. ,,Ano já vím" vzala mou dlaň do svých. ,,On se vrátí. Uvidíš" utěšovala mne. Nebyl jsem si tím tak jistý, ale budiš. Krátce jsem ji objal a ona následně zmizela za branou do paláce...

Jak se smíří Thranduil se ztrátou svého syna?
Vrátí se Lassie?
Co bude v Hvozdu následovat?
Budou i další války?
Dodrží Vein svůj slib?
Vaše Cal :**