World of elves 2

4.kapitola

Legolas

Ráno, jsem šel po chodbě do vyššího patra. Otevřel malé dveře a vešel. Obě dvě postele byly prázdné. Rychle jsem otevřel komodu, ke by měly být luky a šípy. Ale nezbylo po nich nic. Zuřivě jsem zabouchnul komodu. Všiml si nedovřeného okna a přišel k němu. Otevřel jsem jej. Dole spatřil provaz, ale děti nikde. Okamžitě jsem se rozběhnul k Lucii. Vrazil dovnitř. Zmizela, ona tu také nebyla. Zamračil jsem se nad tímto zjištěním. Rychlostí blesku sešel schody. Těšil jsem se jako malý kluk, až jim to pokazím, ne z toho, že bych byl rozzuřený, že děti zase zmizely, ale proto, že jsem je chtěl vidět. Byl jsem strašně zvědavý. Minule stihla zmizet, teď jí to nevyjde. Šibalsky jsem se smál. Připadal jsem si v tuto chvíli velmi hloupě a dětinsky, ale bylo mi to v tuto chvíli jedno. Stráž mi uhla a já vrazil dovnitř.

Lucia

Leželi jsme vedle sebe a slatně se líbali. Nestihla jsem však nijak reagovat na bouchnutí dveří. V tu chvíli stál kousek od nás Legolas. Podívali jsme se na něj. Nevěděla jsem, co mám dělat. Přitáhla jsem si přikrývku více k tělu. Princ se začal usmívat. Od ucha k uchu. Dal se do nekonečně hlasitého smíchu. Jako minule. Ale posledně jsem stihla zmizet, dnes ne. Styděla jsem se.

Thranduil

Všimnul jsem si, že si přitáhnula čarodějka přikrývku blíže k sobě. Uvědomil jsem si, že jí to, že se nám Legolas směje není příjemné, i mne to nepřišlo zrovna nejlepší a tak jsem hledal něco, co bych po něm mohl hodit. Uviděl jsem na nočním stolku vázu s květinami, které mi Lucia nedávno natrhala. Byly velmi vzácné jak říkala, ale i tak jsem je popadl a rozhořčeně je po Legolasovi hodil. Přestal se smát a vyplivnul kus květiny z úst. Teď bylo do smíchu mne. Bouchnul jsem a Lucia hned po mě.

Lucia

Nikdy jsem ho neslyšela se nahlas smát. Byli jsme nazí v posteli a smáli jsme se tomu, že nás nachytal princ. Jeho syn. No to nebylo moc k smíchu, ale smál se i Legolas. Po chvíli jsem se otočila na druhý bok, směrem k princi. ,,Co potřebuješ tak důležitého?" optala jsem se jej a on zvážněl. ,,Waloe a Neth jsou zase fuč" Během chvilky, kouzlem, jsem se oblékla a vyskočila z postele. Prolítla jsem kolem Legolase k oknu. Skoro mi nestačil ustoupit. I Thranduil se podivil, jak rychle jsem ho opustila. Otevřela jsem okno. Opodál, jsem viděla klasicky provaz zmuchlaný na zemi. ,,Ať je ihned dají hledat!" křikla jsem na Legolase.
,,Uklidni se, nebudou daleko" řekl a vydal se ke dveřím. Oznámil to strážným na chodbě a ti se ihned vydali pryč. Legolas už nechtěl pár vidět a odešel.

Thranduil

,,Copak jsi tak vyletěla?" optal jsem se a začal se oblékat. ,,Cože? Vždyť zmizela tvoje dcera" podivila se.
,,Nebudou daleko. Díky tobě, Gandalfovi a Radagastovi je Les bezpečný a dál se neodváží." mrknul jsem na ni, aby se malinko uklidnila. Sedla si na židli mého pracovního stolu. ,,Dobrá, ale i tak. Jsou ještě malí" řekla starostlivě. ,,Neboj se, oni je najdou a přivedou." uklidňoval jsem ji. Přikývla. Nátáhnul jsem ruku jejím směrem a pomohl jsem jí vstát. Rychle jsem si ji k sobě přitáhnul a políbil ji.

Tak, zase něco vyvedli. Asi si říkáte, co se s nimi asi teď stane... Tak Vaše nápady ráda uslyším(napište mi je do komentíků). Příště se těší, Vaše Deri ;)