World of elves 2

161. kapitolka "Jezero života a smrti"

Moc se omlouvám za svou dlouhou nepřítomnost. Nyní už by mělo být vše lepší a tak se budeme zase společně těšit z každodenních kapitol ;-) Vaše Deri :**

Waloe

Galadriel mluvila s čaroději. Nevím o čem, ale vypadalo to vážně. Mithrandir stále něco namítal, Radagast byl jen pro. Následně něco Gandalf šeptnul směrem ke Gal a ta jen mlčky přikývla. Galadriel se na nás s Thranduilem otočila a mávla na nás. Poté jsme se vydali směrem k jezeru. Neměla jsem zdání, co se bude dít. Měla jsem strach. Bála jsem se, že můžeme Ada jen přitížit. Z toho, jak Mithrandir nebyl nadšený, nemám dobré tušení. Jistě je tam nějaké riziko nebezpečí. ,,Waloe, budeš dělat přesně to co my, ano? A Thranduil ať jde doprostřed jezera" ukázala vpřed. Zahlédla jsem vysokou skálu, z níhž vytékalo pět různých vodopádů přímo do jezera. Byla to nádhera, ale nebyl čas vnímat přírodu. Jistě jsem přikývla. Následně Galadriel odešla podél jezera. Pohlédla jsem letmo na otce. ,,Neboj se" usmál se na mne. Vždy mi viděl do duše. Poslechnul a vydal se do jezera. Však místo toho, aby se nořil hlouběji, procházel se po hladině jako lehký letní vánek. Ani stopy za ním nezůstávaly. Byl jako duše bez těla. Nebyl viděn, spatřen jinou duší než svou dcerou. Následně se zastavil a pozoroval dění kolem sebe. ,,Je nepřipravená. Ví jen jeden den že má sílu a ani neví jak ji použít. Jak můžeš takto riskovat" zaslechla jsem. Přelétla jsem pohledem po hladině a podívala se za něj. Mithrandir mluvil ke Galadriel. Vypadala smutně a já dostávala větší strach. Však Thranduil se usmíval, jako by se nic nemělo stát. Poté jsme se rozestoupili kolem jezera. Galadriel na mne letmo pohlédla a já přikývla. Následně začala odříkávat jakési formule, jež jsem neznala. Mithrandir i Radagast se k ní přidali. Měla jsem dělat to, co oni. Jenže jak jsem mohla, když neznám tajné slova? Jen jsem stále a pozorovala dění kolem sebe. Galadriel s čaroději zvedla ruce vzhůru k nebi. A tak jsem udělala to samé. Přišla jsem si tak nepotřebná. Později se však začal zvedat vítr. Vodní hladina se začala pohybovat směrem k otci. Najednou jsem dostala strach, ale ruce jsem nespustila. Chtěla jsem mu pomoci za jakoukoli cenu. Thranduil jen stál a pozoroval Galadriel před sebou. V očích měl zaujetí a ještě něco, co jsem nedokázala rozpoznat. Možná strach, nemám zdání. Zanedlouho jej voda pohltila. Zmizel. Lekla jsem se, ale oni pokračovali. Doufala jsem, že to je součást plánu, protože strach ve mne narůstal a odhodlání prchalo pryč. Z ničeho nic se objevilo oslňující světlo a to jsem už nevydržela. Skryla jsem si oči svými dlaněmi. V tom mnou prostupovala ohromná bolest a já začala křičet do všech stran. Padla jsem na kolena. Světlo mne zcela oslepilo. Snažila jsem se bolest jakkoli otupit, odehnat či zničit. Nešlo to. Jen jsem křičela do nekonečné prázdnoty a svíjela se v bolestech...

Co se stalo Waloe?
Kde zmizel Thranduil?
Proč byl Mithrandir proti?
Zemře někdo další?
Ano? Kdo?
Vaše Deri :**