World of elves 2

129.kapitola "Nebyla naděje"

Legolas

Vrátili jsme se domů. Se smutkem. Vyhráli jsme válku, zahnali nepřítele, však přišli jsme o vůdce. O krále. Královna je v těžkém bezvědomí. Spěchali jsme rychle do hvozdu. Hned po příjezdu si ihned Lucii převzal Restallon. Poslali jsme posla naléhavě pro Radagasta. A na mě zůstala jedna povinnost. Tauriel byla s královnou. Otce jsme s ještě Emethem uložili do jeho komnat. Se slzami v očích jsem přikázal Emethovi, aby u něj zůstal a nikoho k němu nepouštěl. Já se vydal o patro výše, kde byla má sestra. Musím jí to povědět. Vím jaké to je, když se to dozví od někoho cizího. Mne to musel říci tehdejší kapitán stráží, že jsem přišel o matku. Utekl jsem na několik dní, ale nakonec jsem se vrátil, protože jsem usoudil, že mě bude otec potřebovat. Bez zaklepání jsem vešel do pokoje. Neth seděl u pracovního stolu a Waloe v křesle. Jakmile mne spatřila, skočila mi do náruče. ,,Legolasi, jsem tak moc ráda, že jsi v pořádku. Kde jsou ostatní?" optala se a pustila mne z objetí. Neubránil jsem se slzám. Waloe se na mě nechápavě podívala. ,,Co se stalo Lassie?" optala se. Sklopil jsem zrak. ,,Legolasi! Co se stalo?!!!" křičela. ,,Thranduil..." začal jsem. ,,Co je s ním? Kde je náš otec? Kde je král?!" křičela. ,,Zemřel" šeptl jsem. ,,Cože?!" chytila se za ústa. ,,Zemřel. Padl" šeptal jsem. Slzy mi tekly proudem. Nikdy jsem nebyl tak smutný. Ani když zemřela matka. ,,Ne! To se nemohlo stát!" pípla nevěřícně. ,,Ano stalo" šeptnul jsem znovu. Ona se rozběhla ven. Já ihned za ní. Byla však rychlejší a najednou se objevila v králově pokoji. Vběhnul jsem za ní. ,,Ada!" křikla a popadla se za ústa, když spatřila jeho bezvládné tělo ležet v posteli. Jako bych byl najednou přikován k zemi. Nemohl jsem se hnout. ,,Ada" ztišila svůj hlas. Najednou se sesunula k zemi. Já ztuhnul. Cítil jsem se stejně jako ona. ,,Otče" dala se do pláče. Emeth tam jen tak stál se sklopeným zrakem. Odlepil jsem se s námahou od země a udělal krok k ní. Pak se mi ale podlomila kolena a já padnul hned vedle své sestry. ,,Legolasi" přivinula se ke mě a já ji pevně objal.

Tauriel

Stála jsem na ošetřovně. Do místnosti pronikaly paprsky slunce a osvicovaly tak celý pokoj. Restallon běhal po ošetřovně a pak pro bylinky a zase zpět. Motal se kolem Lucii. Byl tak zběsilý. Obvazoval jí ránu na hlavě a na rameni, ty byly nejhorší. ,,Jak na tom je?" odvážila jsem se zeptat. Držela jsem slzy jen tak tak. ,,Velmi špatně. Kde je Thranduil?" zeptal se a po posledním slově se mi spustil vodopád po obličeji. Pohlédl na mě. ,,Ne.." sklopil zrak. ,,Nešlo pomoci?" optal se. Jen jsem zakroutila hlavou. On zalapal po dechu a sesunul se vedle královny na poslel. Já se k němu dobelhala. ,,Pomůžeš alespoň jí?" zeptala jsem se ho. On přikývnul. ,,Ano. Snad přijde Radagast a urychlí hojení. Má u sebe lepší masti než-li já. Snad nezemře. Utrpěla několik ran. Zřejmě bičem. Záda má rozdrásané. Na rameni hlubokou řeznou ránu. Bude však velmi dlouhou dobu v tomto stavu a tři nebo čtyři dny budou kritické. Budu ji muset hlídat." odpověděl po chvilce. Pohlédli jsme na ni. Byla bílá jako stěna. Bylo to horší, než se jí kdysi zmocnily temné síly nebo když se vyčerpala při kouzlu s Keth. Byla zraněná. Měla několik ran. Celé tělo měla pokryté jizvami. Na krku měla jizvu po dýce. Jako by jí někdo podříznul. Ale teď byla na hranici života a smrti. A my jsme nemohli dělat nic. Čekat, zda-li přijde Radagast včas, či dříve smrt...

Legolas nemá rodiče.
Waloe přišla o otce a hrozí, že i o matku.
Přežije Lucia své zranění?
Přijde Radagast?
Co bude s Královstvím dál?
Nikdo netuší...
Vaše Derinovka :*