World of elves 2

91.kapitola "Sauron"

Lucia

Probrala jsem se. Ležela jsem na zádech. Když jsem se malinko rozkoukala, zjistila jsem, že jsem připoutaná v železných okovech. Snažila jsem se zacloumat se řetězy a vytrhnout je, ale byla jsem tak moc slabá, že jsem se sotva pohnula. Nevím jak to. Nikdy jsem se necítila tak moc oslabena. Dookola byla tma. Chtěla jsem zařvat, ale z úst mi vyšlo jen slabé zasténání. Zanedlouho jsem slyšela kroky, ale jelikož jsem si neviděla ani na špičku nosu, nětušila jsem o koho jde. Byla jsem vystrašená. V tom se postupně rozpálily pochodně. Zjistila jsem, že ležím na železné desce a mé pouta jsou zřejmě z oceli. V tom jsem slyšela, jako by někdo ve zbroji šel po schodech. Za chvíli jsem viděla stín, jdoucí mým směrem. Zamračila jsem se. Z poza dveří vyšel muž. Byl vysoký, zahalen ve zbroji. ,,Kdo jsi?!" křiknula jsem. Ani nevím, jak jsem to udělala, ale křičela jsem. Pak se mi ale zatmělo na pár vteřin před očima. ,,Máš být tak slabá" řekl, na místo odpovědi. Blížil se. ,,Tak slabá, že " udělal pauzu. ,,Že se nepohneš." postupoval pomalu ke mě. Začala jsem zběsile cloumat s řetězy. Bála jsem se, co mi udělá. Za chvíli jsem byla dost vyděšená a naprosto zoufalá. Nakonec jsem měla pouta tak moc bolestně zařezané do kůže, že jsem toho nechala. ,,Jsem Sauron. Tvůj pán a ty mne budeš poslouchat" řekl těsně u mé tváře. Měl chraptivý a strašidelný hlas. Šla z něj hrůza, ale ve mě stále zbyla nějaká odvaha. ,,Nikdy!" zakřičela jsem a znovu zacloumala s okovy. Následně jsem toho litovala, jelikož jsem schytala ránu do obličeje. ,,Neodporuj!" zaječel. ,,Co po mě chceš?" šeptla jsem skoro neslyšitelně. ,,Tvou moc" usmál se. Jeho prsty zahalené ve zbroji mi zvedly bradu. Musela jsem se mu podívat do rudých očí. ,,Ale tu nikdy nedostaneš!" prskla jsem mu do obličeje. Následně mě chytil tvrdě za tvář. ,,Ale ty mě ještě budeš prosit!" hnusně mi hlavu pustil a malinko poodešel. Vraždila jsem ho pohledem. ,,Hm, máš krásnou tvářičku" konstatoval. V tom něco křikl v černé řeči. Přiběhl odporný skřet se zmutovaným obličejem a podal mu řatěz. Zděsila jsem se. Udělal jednu zkušenou obrátku s řetězem a znovu ke mě přistoupil. ,,Řekni, jak se k tobě dostanu!" křikl. Zapírala jsem. Nic jsem mu neřekla. Razmáchl se. Dostala jsem ránu. Vykřikla jsem bolestí. ,,Tak řekni!" poručil znovu. Nevěděla jsem, co mu mám odpovědět. Znovu se rozmáchnul a znovu mě udeřil přes tělo i obličej. Mé křiky se ozývaly místností. Jelikož ze mě nic nedostal, přistoupil ke mě blíž. Znovu mi zvedl bradu a já byla nucena se na něj znovu podívat. ,,Jak chceš" odvrhnul mě a podal řetěz skřetovi. Ten si zase stoupnul ke stěně. Přistoupil ke mě. Prohlížel mne od hlavy až k patě. ,,Hm, chceš mít na mě památku?" optal se. Nečekal však na odpověď. Mávnul rukou a tři skřeti se ke mě vrhli. Rychle mě odpoutali. Sesunula jsem se k podlaze. Dlouho jsem tak však nezůstala. Hned mě z podlahy zvedli. Odtáhli mě někam doprostřed místnosti. Svázali mi ruce nad hlavu a nohy k zemi. Visela jsem. Mé špičky se jen tak tak dotýkaly země. Krásná pozice. Spíš potupná. Sauron ke mě přišel. ,,Řekni, jak se dostanu ke tvé duši" řekl. Otevřela jsem oči. V ruce měl bič. Dlouhý a zřejmě z kůže. Znovu jsem oči zavřela a svěsila hlavu. ,,Odpověz!" křiknul najednou. Nijak jsem nereagovala. Rozmáchnul se a bičem udeřil do země. Lekla jsem se. ,,NE!" zaječela jsem nahlas, aby si uvědomil, že mu nic neřeknu.

Řekne mu Lucia všechno?
Jestli ne, jak ji donutí?
Bonus protože Zori strašně žadoní a chce,
aby jste mě zítra zabili...