World of elves 2

55.kapitola ,,Co jsi nechtěla?!!!"

Lucia

 V tom jsem si vzpomněla na Legolasův stejný pohled před tím, než jsme spolu byli a okamžitě jsem se otočila. ,,Restallone, to by asi nebyl dobrý nápad" šeptla jsem. ,,Ne to asi ne. Nechci, aby ses utápěla v tom, že se něco stalo a Thranduila..." zastavil se. Otočila jsem se zpátky k němu. ,,Co?" řekla jsem. Neodpověděl. ,,Co?" zase jsem k němu přistoupila. ,,To je jedno. Musím jít." odvětil rychle a okamžitě se vydal pryč. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, protože toto nebylo moc dobré. Oklepala jsem se vydala se ke dveřím k Radě. Sešla jsem schody na terasu. Byla tu zima. Postavila jsem se k zábradlí. ,,Moudří páni Zeleného Hvozdu. Potřebuji mluvit s vámi jako moudrými rádci všeho živého" řekla jsem. Chvíli se nedělo nic a už jsem to i pomalu vzdávala. Když v tom se mohutné stromy znovu pohnuly a objevily se jim tváře na jejich kmenech. ,,Drahá Lucio. Co potřebuješ, že nás budíš v tak pozdní čas?" optal se jeden. Bylo to zvláštní, mluvit se stromy. ,,Mám veliké problémy" řekla jsem. ,,Ano o všem víme. Nesmíš se nechat obhlížet princem nebo snad léčitelem" usmál se jeden. Začervenala jsem se. Bylo mi trapně. ,,Ale já mluvím o králi. O Thranduilovi" vyvrátila jsem je. ,,Tvůj pyl nic nevyřeší a měla by jsi naslouchat svému muži" oznámil mi jeden. ,,Ano já vím. Byla to chyba" sklopila jsem zrak. ,,A zahrávat si s jeho myslí ve spánku také není správné" zamračil se další. ,,Ano je mi to líto. Však bojím se o něj. Jak jste mysleli to, že přijde jeho čas?" optala jsem se. ,,Přijde den zúčtování. Bude se obětovat, pro tebe" odpověděl ten nejmoudřejší. ,,A nedá se tomu nějak zabránit?" ptala jsem se. ,,Ne. Nesmíš tomu bránit. Ani nemáš jak." odpověděl a já posmutněla. ,,Proto by ses mu měla omluvit a měla se rychle vrátit, protože se probírá" vyřkl jeden a já se bez rozloučení rozběhla zpět do paláce. 

Vyskočila jsem na balkón. Dveře byly zavřené, než jsem však sáhla na kliku, dveře se samy otevřely. Zjevil se v nich Thranduil. Jakmile mne spatřil zamračil se a prudce se otočil. ,,Thranduile" řekla jsem a vydala se za ním. ,,Nechci tě poslouchat" odsekl. Měla jsem obavy. ,,Jdu pryč, nehledej mě" řekl. ,,Thranduile! Ne! Počkej!" křikla jsem a chytla jsem za paži. ,,Co chceš?" řekl naštvaně a otočil se na mě. ,,Je mi to líto. Já nechtěla" posmutněla jsem. ,,Co jsi nechtěla? Uspat mne Peritem? Nebo si hrát s mou myslí?" prsknul. Byl hodně naštvaný. ,,Myslíš, že ti to jen tak odpustím? Já myslel že k sobě chováme nějakou úctu a respekt. Nikdy bych ti neublížil. A ty jen tak mě odsekneš od reality?!" křičel. Dívala jsem se mu do očí. Zatím co do těch mých vhrkly slzy.  

Ale ale.
To vypadá zle.
Copak se asi stane?
Bude Thranduil hodně tvrdý?
To bude v příštím díle. Těší se Vaše
Deri