World of elves 2

85.kapitola "Útěk"

Věnováno přítelkyni -Vistl-

Lucia

Ležela jsem v posteli. Restallon chtěl, abych odpočívala. Že se potřebuju zotavit a nasbírat síly. Postupně se regenerovat. Své schonosti začnu pomalu používat. Ale já nechtěla jen ležet v posteli. Thranduila jsem také moc neviděla, jelikož měl moc práce. Navíc má syna v bezvědomí tak je na vážkách. Přetočila jsem se na druhý bok a pohlédla na noční stolek. Ležela na ní sklenice s vodou a miska s bylinkami ve vodě. U toho hadřík. Restallon. Waloe byla také stále někde pryč. Většinou s Nethem a snažila se mu pomoct odreagovat a nemyslet na to, že má rodiče ve vážném zdravotním stavu. Otočila jsem se na záda. Pozorovala jsem bílá nebesa nade mnou. Nakonec jsem to už nevydržela. Zvedla jsem se a obula si boty. Čekala jsem nějakou reakci těla na vyčerpání, ale nic. Myslela jsem, že se mi zamotá hlava nebo se mi podlomí kolena. Nic. Věděla jsem, že to Restallon přehání, nic mi není. Postavila jsem se a šla ke dveřím. Slyšela jsem venku jak se stráže baví. Tak tudyma asi ne. Pomyslela jsem si. Došla jsem k balkónu. Otevřela jsem dveře a vyšla ven. Ovál mne studený vítr. Z hluboka jsem se nadechla. Vnímala jsem vzduch v plicích. Následně jsem šla dál až k zábradlí. Pohlédla jsem dolů. Hned pode mnou byl balkón pokoje od Laivinë. Tak tudy taky ne. Byla jsem uvězněná ve vlastním pokoji. Nevěděla jsem jak dál. Dívala jsem se do hloubky lesa. V tom jsem si vzpoměla na Radu. Už dlouho jsem neslyšela jejich zpověď. Možná se změnila. Možná se nic z toho, co předpovídali, nesplní. V tu chvíli jsem nervózně přešlapovala na místě a vymýšlela, jak se dostat ven. Vždy jsem došla jen k jedné možnosti. A to pomocí kouzel. Nechtěla jsem riskovat a Restallon by se asi zbláznil. Thranduil by šílel. Ale ani jeden z nich tu není. Z hluboka jsem se nadechla a vydechla následně jsem se soustředila jen a jen na tu terasu s výhledem, na překrásné stromy. Během vteřinky se přemístila tam, kde jsem chtěla. Když jsem otevřela oči, rozbolela mne hlava. Přemohla jsem se a šla blíže. Chvíli jsem čekala, než zaregistrují mou společnost. Sem již nikdo nechodí, kromě mě. Za pár minut se pohnuly jejich mohutné kmeny a objevila se vrásčitá tvář. ,,Již uběhla dlouhá doba, co jsme vás viděli" řekl jeden. ,,Ano to je pravda" přikývla jsem. ,,Osud se naplnil. Legolas Zelený Lístek byl zraněn" vyřkl moudře další. ,,Ano. Bude v pořádku?" zajímala jsem se. ,,Ano. Jemu ještě nebylo souzeno opustit Středozem" odpověděl mi. ,,A Královo proroctví stále platí?" optala jsem se. V tu vteřinku se stromy stáhly zpět do sebe. Což jsem nepochopila. ,,Prosím!" vyhrkla jsem bezhlavě. V tom jsem uslyšela kroky. Zatlo mi.

Kdo přišel?
Proč se jej stromy bojí?
Slyšel mluvit Lucii o proroctví?
Naplní se Thranduilův osud či nikoliv?
Deri ^-^