World of elves 2

79.kapitola "V před"

Lucia

Byla tma. Skoro jsme neviděli. Vojsko bylo připraveno. V dáli jsme viděli světla. Blížily se. Skřeti. Měla jsem luk v ruce a v něm zasazen šíp. Legolas stál maskován vedle mě. Schovávali jsme se za vrcholkem kopce a čekali, až se  skřeti přiblíží. Střílet budeme až na jeho pokyn. Zde nyní velí on. I já ho poslouchám, stejně jako ostatní lučištníci. Tauriel a Laivinë byly na kopci blíže k našemu vojsku. Laivinë s tím sice moc nesouhlasila, ale Thranduil nevěděl kam ji dát. Je obratnější s lukem než s dýkami či mečem. A já usoudila, že jim to jen prospěje. My s Legolasem jsme byli tak nějak uprostřed. Už jsme je viděli. Rozpoznali jsme skřety. Legolas odhadoval jejich počet na 5 až 10 tisíc. Nás bylo zhruba 15 tisíc i s lidmi. A to jenom ve vojsku. Dále jsme měli nějakých 200 lučištníků v záloze. A dále, kdybychom neuspěli, byli elfové a lidé určení k rychlému návratu a evakuaci paláce a města Dolu. Vojsko se zastavilo. Asi 500 mestrů od našeho. Chvíli se nic nedělo. Následně skřeti něco zařvali. Viděla jsem bílou zbroj Thranduila. Sice ne zřetelně, ale viděla. Bard by měl být hned vedle něj. Najednou Jeden skřet zavelel k útoku. Vrhli se proti našim. Legolas mávnul a všichni jsme stříleli do vojska ve snaze pomoci našemu vojsku dole. Natáhla jsem tětivu a hned ji pustila. Trefa. Dařilo se. V tom jsme ale viděli, jak si nás malá část skřetího vojska všimla. Najednou se vrhli nahoru do kopce a to přímo proti nám. Zvprvu jsme stříleli, než se přiblížili dostatečně. ,,Lucio! Běž dozadu!" křikl  Legolas. ,,Ne!" namířila jsem a vystřelila. Skřet padl. Blížili se rychle, nebylo jich však mnoho. Ale to ani nás. Legolas jen svraštil čelo. ,,Dávej na sebe pozor" řekl a zavelel do boje. Vydali jsme se vpřed. Za chvíli jsem Legolase neviděla.  Obratně jsem se vyhýbala ostřím a probojovávala se skrz ně. Vnímala jsem elfy kolem sebe, jestli nejsem obklíčena skřety. Drželi se mě. 

Laivinë

Jakmile jsme zpozorovaly s Tauriel, že skřeti odhalili úkryt Druhých lučištníků, kde byla i Lucia a Legolas, okamžitě jsme se vydali vpřed. Daleko jsme se ale nedostali. Skřeti nám odřízli cestu. Statečně jsme bojovali. Já měla strach o Legolase a Lucii. Nevydržela jsem to a rozběhla se jinudy. Obešla jsem celou legii skřetů a vydala se přes kopec za nimi. Bežela jsem nahoru. Potkala jsem cestou dva skřety, ty jsem hravě zvládla. Neváhala jsem a prostřelila jim hruď. Neměli šanci zaútočit. Byla jsem na vrchlku kopce. Zde se měli nacházet. Ale vše se odehrávalo na jeho úpatí. Rozhlédla jsem se. Viděla jsem Legolase. Bez váhání jsem seběhla kopec a vrhla se do boje.  

Kdo bude raněn?
Kdo zemře?
Lai? Lassie? Lucia?
Uvidíme...
Derinovka ^-^