World of elves 2

183. kapitolka "Vzdejte se!"

Bonuska ;-)

Lucia

Začalo to a já to nádherně rozpoutala. Mé tělo přetékalo neuvěřitelnou mocí a nyní vím, jak se cítí Mithrandir nebo Galadriel. Saruman. Jsem jedna z bílých. Neuvěřitelná čest. Zanedlouho jsem se vyhoupla na Cremell aniž by musela zastavovat a boj začal. Dnes jsem měla v plánu rozmetat jejich vojsko do posledního trpaslíka. Trpaslíci se rychle vzpamatovali. Zanedlouho jsme se s Thranduilem probojovávali dál a dál. Oháněla jsem se svou holí na všechny strany, podobně jako s mečem. Po nějaké době jsem Thranduila již neviděla. Ani Veina. Neměla jsem strach, zvládnou to. Když se však na mne vrhlo příliš trpaslíků najednou a neměla jsem je jak setřást, znovu jsem je oslepila. Padli k zemi jako hrušky. Zahlédla jsem někoho, komu jsem chtěla proříznout hrdlo a tak ukončit tuto směšnou bitvu. Seskočila jsem z koně. Okamžitě jsem se vydala proti němu. Spatřil mne. Zanedlouho jsme se vrhli proti sobě. Odrážela jsem jeho dány mečem a následně útočila a vracela údery magií. Jen jsem si s ním pohrávala. ,,Tak slabá královno?" posmíval se mi. Jako tehdy. ,,Stále stejný Roine, že? Nepodceňuj mne. Už si zřejmě nepamatuješ, jak jsi dopadl tehdy" šibalsky jsem se na něj usmívala a on začal zuřit. ,,Časy se mění" zasyčel nenávistně. Poté se vrhnul do proti mne. ,,Pravda, trpaslíku" zašeptala jsem mu tiše na odpověď. Pevně jsem uchytila v dlaních svou hůl a v jeho protisměru jej zastavila. Tak se ocitnul v bolestných křečích. Meč mu vypadnul z ruky. ,,Nebudu prolévat krev svého lidu jen pro tvé sobectví, neúctu a chamtivost" zavrčela jsem rozzuřeně. Když se dal Roin do křiku, okolí zpozornělo. Téměř okamžitě jsem vytáhla svou dýku z pochvy. Následně jsem jej chytla pod krkem. ,,Vzdejte se!" křikla jsem a můj hlas se rozléhal po okolí. Zarývala jsem dýku do jeho krku. Nastalo ticho. Trpaslík u mých nohou se mi snažil vykroutit ze sevření, však marně. Ještě jsem více jsem přitlačila na stisku. Několik málo trpaslíků se vydalo zachránit svého správce, však marně. Padli jedním mým tahem. Po tomto incidentu všichni trpaslíci složili své zbraně a podvolili se elfům a mužům. Nenávistně a s opovržením jsem od sebe odhodila toho chamtivce. Padnul do prachu k zemi. Chvíli si mnul své hrdlo, ale pak chtěl sáhnout po své sekeře, což jsem mu samozřejmě nepovolila. ,,Ani na to nemysli. Je konec" Rozmáchla jsem se a udeřila jej do hlavy. Upadnul do bezvědomí. Dále jej popadli dva muži a táhli pryč. Rozhlédla jsem se po vítězném poli. Snažila se zjistit ztráty, když v tom mne někdo obejmul. Usmála jsem se. ,,Statečné" řekl a letmo mne políbil do vlasů. ,,Udělal by jsi totéž" hlesla jsem mu na odpověď, rozplynutá v jeho sevření. ,,Ne to nemyslím. Já bych jej zbavil jeho života a to z fleku" řekl. Po chvíli přiběhnul Vein a tak mne Thranduil byl nucen pustit. Chtěl s ním o něčem nutně mluvit. A tak jsem je poslouchala. Jednalo se o poděkování. Lidé se snažili zjistit ztráty. Já jsem se vyšvihla na Cremell a následovala Thranduila k městu. Elfové za spolupráci s lidmi odváděli zbylé trpaslíky do Ereboru, který obsadili. Vyhráli jsme a to bez velké ztráty na životech. Byla jsem velmi šťastná, plná radosti...

Roin po výslechu slíbil, že již nebude chtít Dol připojit k jeho říši. Byl však velmi rozhořčen tímto rozhodnutím, bylo to vidět a ani to neskrýval. Vein nechal připravit nový pergamen a společně jsme jej podepsali, včetně mne i Thranduila. Následně jsme je propustili a opustili Erebor. Nějaký den jsme zůstali u lidí v pohostinství, však poté jsme již uznali, že je čas vrátit se domů. Lidé byli šťastní a vesele nám mávali. Děti nadšeně tancovaly po náměstí kolem fontánky, jež byla typická pro toto náměstíčko před domem Krále Dolu. Budou se konat slavné trhy. My se jich však nijak neúčastníme. Chtěli jsme vrátit vše do řádného pořádku. A já hodlala pomoci Radagatu hnědém s obdovou harmonie ve Hvozdu...