147.kapitola "Musíme si promluvit"

245 28 5
                                    

Lucia

U snídaně bylo ticho. Seděla jsem naproti Legolase a vedle Tauriel. Bylo to tak nepříjemné. Včera jsem políbila, zase, jejího muže a ona si klidně uždibuje svůj lembas. Haldir seděl vedle prince, tedy již krále, a stále jej vraždil pohledem. Rychle jsem do sebe nasoukala zbytek snídaně a zvedla se od stolu. ,,Omluvte mne" řekla jsem, když ke mě všichni, kromě Haldira, vzhlédli. Následně jsem odešla pryč. Kráčela jsem po chodbě ke svému pokoji. V tom mne někdo chytil za rameno. Leknutím jsem sebou trhla. Pohlédla jsem na elfku, stojící za mnou. ,,Děje se něco Tauriel?" zajímala jsem se. ,,Chtěla bych s tebou mluvit" odpověděla mi. Neváhaly jsme a přidaly do kroku.

,,Tak, co se děje?" nechápala jsem, když jsme seděly v mých místnostech samy. Zvedla hlavu a pohlédla mi do očí. Polkla jsem na sucho. Bylo těžké se jí dívat do těch zelených kukadel. ,,Mám pocit, že mne už Legolas nemiluje. Změnil se po návratu z pevnosti. Mám strach z toho, že je s jinou elfkou" svěřila se mi. Proběhnul mi mráz po zádech. Tak to jsem opravdu nečekala. ,,Ano, je jiný. Prošli jsme si peklem. Kdo myslíš že by to byl? Miluje tě Tauriel. Jen se snaží vzpamatovat. Bylo toho moc. A tak jsme museli myslet na přežití a city jsme vytěsnili z hlavy" pousmála jsem se. Nemohla jsem jí říct "Tauriel, včera jsme se líbali. Bylo to krásné" No to určitě. Asi by na místě omdlela nebo by mne zabila. Následně by asi ublížila z rozhořčení Legolasovi a následně utekla. Možná by zabila i sebe. ,,Věřím, že Laivinë. Když jsi byla pryč, byli spolu neustále." oddychla si. ,,Určitě jí jen věřil a měli společné téma a to jsem já. Nic se neděje Tauriel. Jen má své špatné období. Nech jej vydechnout" snažila jsem se mluvit klidně, ale uvnitř mne to vřelo. Byla jsem napjatá jako tětiva těsně před vystřelením šípu. ,,Dobře, když myslíš." pokrčila rameny. ,,Jsem ráda, že tě mám" natáhla se přes stůl a objala mne. ,,Děkuji" řekla a pustila mne. Následně se otočila a odešla pryč. Z hluboka jsem se nadechla a pak vydechla. Takhle to dál nezvládnu. Musím zapomenout. Zvedla jsem se a došla ke skříni. Vytáhla jsem svůj plášť, který čarodějům tak leze na nervy a vydala se do stájí.


Srandy kopec, jak by řekla známá.
Jak dlouho bude muset Lucia držet polibky s princem v sobě?
Prokoukne někdo něco?
Nebo bude nucena Lucia mazat paměť?
Co bude dál?
Deri :**

World of elves 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat