World of elves 2

25.kapitolka

Našla jsem fotografii, která by se hodila na podobu Lucii. Snad to není fotka už z jiného filmu. Kdyby ano, omlouvám se...

Lucia

Uběhnul týden a Thranduila jsem skoro neviděla. Bylo mi to líto, ale nic jsem s tím neudělala. Zato s Legolasem jsem byla neustále. Pomáhal mi zotavit se. Nyní už jsem úplně zdravá a má síla se mi vrací. Až ji zase seskupím celou, nastolím zimu. I nyní jsme seděli u jeho v komnatách a diskutovali, jak jinak, o mém muži.
,,Vyhýbá se mi a mne to dohání k depresím" oddychla jsem si. ,,To bude v pořádku, uvidíš. Chce to čas." usmál se chlácholivě. ,,Děkuji, jsem ráda, že můžu být tu s tebou." úsměv jsem mu oplatila. ,,Nemáš zač." naklonil hlavu mírně do leva. Vypadal jako roztomilé štěně. Takto jsme diskutovali ještě velmi dlouho. Skoro až do večera. Mluvili jsme o Tauriel, o Thranduilovi a o dětech. O Keth, jak nám leze na nervy. Mi obzvlášť. Byla jsem z ní mimo a to doslova, dva dny. Takto jsme diskutovali celý týden. Tauriel dnes ráno odjela pryč. Zaučuje mladé elfy k dobré cestě v sebeobraně a útoku. Všichni podstoupí výcvik, který si podstoupil každý. Jen se v posledních minulých letech provozoval v Lothloriénských lesích, díky temné magii, který zde vládla. Nyní je to první výprava po velmi dlouhé době v místním lese. Thranduil byl šťastný, že se to tak zase zpravilo, a že se nemusí dohadovat s Celebornem. Jejich hádky mne také štvaly. Legolas říkal, že sám neví, proč se to stalo. Že to snad bylo díky neurozenému původu Mirallen, protože tak zostudil elfský rod, jelikož si vzal mocný král neurozenou. Nebo snad kvůli nečemu jinému. Teď ale žije sám. Galadriel? Na tu teď nechci moc myslet. Mithrandir? Ten je určitě někde s ní. Ne! Už se nad tím nebudu stresovat. Ani jsem si nevšimla, že se začalo stmívat. Bylo mírně šero. Mluvili jsme a mluvili, že jsme si toho nevšimli. Ještě nějakou tu chvíli jsme mluvili o výcviku, na kterém byly i naše děti. Neth s Waloe a dalšími elfy byli dost staří nato, aby se podrobili přísnému kázání Tauriel. Věřím však, že bude na všechny stejně "zlá". Že nebude rozlišovat svého syna od jiného elfa. Alespoň doufám. Teď už začala být opravdu tma. ,,No, já už půjdu. Asi budeš chtít jít spát" zvedla jsem se. V tom mne chytnul za ruku a tím můj pohyb vpřed zastavil. Zarazila jsem se, jelikož jsem to nečekala. ,,Ne, to je v pořádku. Zůstaň" pousmál se a tak jsem se znovu posadila. Naše prsty však zůstaly propletené.

Legolas

Pohlédla na mne. Viděla mi hluboko do očí. Pak ale pohled odvrátila k našim dlaním. Pozorovala naše prsty. Znervózňovalo mě to, co se stane. Bál jsem se toho, co se bude dít. Najednou se mi ale vyvlékla. Zaváhala, ale pak položila dlaň na tu mou. Znovu pozorovala mé modré lagunové oči. 

Tímto pozdravuji Zorindil a KikuPekov ;-) Děkuji za votes a komenty. Pa Deri ^-^