World of elves 2

187. kapitolka "Poprvé a naposledy"

Laivinë

Po několika vteřinách se však naše rty spojily v jedny. Mnou projela celá vlna emocí. Najednou jsem se cítila zcela jinak. Nesetrval tak dlouho, než jsem se nadála, odtáhnul se. Zmateně mne pozoroval. Čekal na nějaký signál. Už jsem nechtěla váhat a přitáhla si jej chtivě k sobě. Přemohla mne touha. Hodlala jsem ochutnávat jeho rty, jež se mi najednou tolik zamlouvaly. Věnoval mi několik něžných polibků. Poté to však přešlo k vášnivému líbání. Po několika minutách se slabě odtáhnul. Váhal. Svými bříšky prstů jsem ho hladila po jeho krásné tváři. Poté už ale neodolal a povalil mne jemně do trávy. Znovu jsme se ponořili do chtivého až dravého líbání. Občas mne slabě kousnul do rtu. Najednou jsem byla mimo realitu a čas. Zase se však odsunul a zahleděl se na mne. Skláněl se nade mnou a jeho zlatavé vlasy mi spadaly do obličeje. Tak jsem je jednoduše odfoukla a usmála se na něj. Ty jeho oči mne neskutečně sváděly. Úplně jsem zapomněla na smutek a lítost. Haldir by nechtěl, abych se trápila. Znovu mne letmo políbil. Jeho rty však zamířily od mých na krk. Něžně mi laskal okolí tepny. Celá jsem hořela a on také. V tom jsem ucítila jeho doteky po celém mém těle a to mne nabudilo ještě více.

Legolas

Ucítil jsem, jak se pod mými doteky napnula jako tětiva u luku. Neměl jsem zdání, co to dělám nebo co se to děje. Ale najednou mi to přišlo neuvěřitelně krásné a dokonalé. Ona byla nádherná. Mé rty se stěhovaly i níže z jejího krku na klíční kosti a poté na dekolt. Než se nadála, její krátké šaty letěly vzduchem a zmizely z našeho zorného pole. Hladil jsem ji něžně po hrudi. Vrněla blažeností, jak se jí to líbilo. Já chtěl ještě víc. Krátce jsem se od ní odtáhnul a rozepínal si knoflíky u tuniky. Zanedlouho jsem jí odhalil svou svalnatou hruď a tak zaměstnal její prstíky. Znovu jsme se líbali. Její rty byly ohromně krásné a nikdy jsem se jich nemohl dostatečně nabažit. Byl bych s nimi ve spojení neustále a už nikdy je neopustil. Zanedlouho jsme byli však oba nazí a naše rty byly stále propojené v jedny.

Laivinë

Než jsem se nadála, něžně do mne vniknul. Neudržela jsem v sobě vzdychnutí. Stali jsme se jedním tělem. Bylo to překrásné. Chvíli setrval. Následně mne ještě letmo políbil na rty a začal se slabých tempech přirážet. Zavřela jsem oči a vnímala jak své, tak jeho podněty. Lesem se musely ozývat naše slastné steny. V tuto dobu již musí elfové jistě spát a jsme dost daleko od Paláce. Netrvalo dlouho a on přidal na svém tempu. Naše vzdychy nabíraly na intenzivitě. Mé ruce doputovaly k jeho krku a zátylku. Něžně jsem jej hladila a občas zatahala za jeho zlatavé vlasy. Občas se naklonil a políbil mne. Nyní už jsem však věděla, že se blížím konci a on také. Zhluboka jsem oddychovala. "Lassie" začala jsem tiše šeptat do větru jeho jméno. Ještě několikrát. "Lassie". Můj hlas byl hlasitější. "Legolasi!" vykřikla jsem najednou a já se chvěla v jeho náruči. Užívala jsem si tu chvilku plnou euforie a slasti. Legolas ještě chvíli pokračoval. Když však došel k vrcholu i on, ustal. Opatrně ulehnul vedle mne a věnoval mi ještě několik polibků na krk. Cítila jsem se naprosto jinak. Nevázaná. Volná. Naprosto nespoutaná. Najednou byl můj svět jiný. Několik minut jsme jen leželi vedle sebe, nazí a pozorovali krásný zářivý měsíc v úplňku. "Musíme se vrátit" namítnul a já přikývla. Přetočila jsem se na bok a ještě naposledy jej políbila. Poté jsem se postavila a vyhledala své šatstvo...