World of elves 2

77.kapitola "Jedeme"

Lucia

Ráno jsem se probudila v prázdné posteli. Otevřela jsem oči. Thranduil neležel vedle mne, jako obvykle. Pokud tedy spím u něj v komnatě. Slyšela jsem něco zašustět ve vedlejší místnosti. Protáhla jsem se a Vylezla z postele. Oblékla jsem si Tuniku co byla pověšená na židli a bez bot či kalhot jsem se vydala podívat se, kde je. Vyšla jsem z ložnice a zahlédla jej, jak si obléká tuniku.  Hned vedle měl nachystanou zbroj. ,,Dobré ráno" pozdravil mne aniž by se na mě podíval. ,,Copak jsi mne nevzbudil?" podivila jsem se. ,,Byli mi tě líto vzbudit. Vypadáš nádherně" otočil se na mě a široce se usmál. ,,Myslíš můj nynější vzhled nebo když spím?" nadzvedla jsem obočí. ,,Vždy" řekl a přišel ke mě. Objal mne a políbil do vlasů. ,,Měla by ses jít  připravit" pobídl mě. ,,Ano ano, už jdu" ušklíbla jsem se a vrátila se pro zbytek šatstva. 

Utáhla jsem opasek s dýkami u boku. Na zádech jsem měla již připravený toulec se šípy a už jsem jen popadla luk. Přehodila jsem si jej také přes rameno. Byla jsem celá v bílém. Vlasy jsem měla spletené do několik copánků a zbytek měla volně spuštěný na lopatky. Ještě jsem si vzala záložní toulec se šípy a vydala se ven. Byl už z dáli slyšet rozruch. Sešla jsem několik pater k hlavní bráně, která byla otevřená dokořán. Bylo krátce před polednem. V pravé poledne jsme se měli setkat s Bardem a jeho muži na smluveném místě. Vešla jsem do stájí, kde pár posledních bojovníků vyjíždělo ven. Otevřela jsem stáj Cremell. ,,Ahoj holka. Tak, jdem do boje?" optala jsem se jí s úsměvem a dala jí jablko. Hlasitě se rozřehtala. Nasadila jsem jí uzdu, sedlo a toulec připevnila k němu. Zkontrolovala, jestli je vše v pořádku. Nakonec jsem usoudila, že ano a vyvedla ji ze stání. Zavřela jsem vrata a vyvedla ji ven. Zde už čekalo vojsko. Thranduil stál vedle svého krásného elka. Bavil se o nečem s Legolasem. Přišla jsem k nim. Thranduil byl v bílé tucice a bílé zbroji. Na hlavě měl krásnou korunu ze stříbrných větviček, která mu zasahovala převážně do čela. Bylo jasně vidět, že k sobě patříme. ,,Vše v pořádku?" optala jsem se. ,,Ano" odpověděl mi král s úsměvem. Legolas si mě prohlédl. Následně i svého otce. ,,Ta barva byla plánovaná?" usmál se od ucha k  uchu. ,,Ne" odpověděla jsem já. ,,Ano" odpověděl Thranduil. Násldně jsme se všichni tři zasmáli. Přiběhla Tauriel. ,,Vše v pořádku, můžeme vyjet" oznámila a vyskočila na svého hnědáka. Legolasův bělouš radostně zařehtal. Vyhoupla jsem se do sedla mé karamelově zbarvené klisny. Znala jsem ji od hříběte. Vyrůstala jsem na ní. Znám ji tak dobře, jako ona mne. Přidala se ke mě Lai. ,,Připravena?" zajímala jsem se. ,,Ano" řekla odhodlaně. Pobídla jsem klisnu ke kroku. Museli jsme jet pomalu, aby nás vojsko stíhalo a aby se příliž neunavilo před bitvou. Thranduil jel se mnou v čele. Lai vedle mě a občas se odpojila, aby zkontrolovala dění ve vojsku. Thranduil jí už plně důvěřuje.Nejdřívě s tím měl značné potíže, ale jakmile zjistil, že mi na ní záleží a že je mne velmi povahově podobná, bylo vše v pořádku. Za námi byli i Legolas s Tauriel. Restallon byl někde v zadu. Ale nebyl ve stříbrné zbroji. Jel pouze z toho důvodu, že by byli vážně zranění a já bych nestíhala je zachraňovat, což se určitě stane. 

Tak a jedeme do boje.
Tak, o koho Hvozd přijde?
Nebo bude vše v pořádku?
Uvidíme...
Deri :*