World of elves 2

193. kapitolka "Oznámení"

Thranduil

Vstal jsem docela pozdě k poledni. Bylo mi jedno, že mne několik elfů asi jistě postrádá. Měl jsem dobrou náladu a nehodlal jsem si ji nikým překazit. Hned po ránu jsem se procházel po paláci a vesele si broukal zpěvy, které málo kdo zná. Elfové měli v očích nechápavost, však já jim jen věnoval vřelé úsměvy a pozdravy. Najednou, jako by byl veselý a šťastný celý palác, to jsem již dlouho nezažil. Elfové se usmívali i při práci. Potkával jsem elfy, kteří přišli v bitvách o blízké. Soucítil jsem s nimi a snažil se je tak přivézt na jiné myšlenky. Zanedlouho mne popadl chtíč spatřit můj les. Tak moc jsem miloval jeho krásy. Pamatuji si, jak jsem před lety společně se synem zkoumal jeho zákoutí a neobjevené části. Pocity se mi vracely tak rychle a najednou. Dobrodružství a radost. Smích a štěstí. Bezpečí a volnost. Nespoutanost. Volnost a nebojácnost. Tyto vzpomínky se mi promítaly v hlavě a tak udržovaly výborný pocit uvnitř. Zahřálo mne to u srdce. Má duše jako by už nikdy nebyla stejná. Nyní máme otevřené brány. Les již není uzavřený. I tak máme vše pod kontrolou. Několik málo elfů se zase začínalo vracet do lesů. Radagast po znovuobnovení života v této zemi dal zvířatům volnost. Nyní měli hojnost a všeho je zde dostatek. Jsem nadšený. Lucia společně s Tauriel a dětmi vyjely společně na projížďku. Obhlídnout si krásy lesa. Nechápal jsem, že Legolas odmítnul. Zůstal v paláci. Asi dnes nemá náladu, ale pamatuji si, jak stále vyváděl z oživlého Hvozdu. Musel to být pro něj i značný šok, když přijel společně s Lai a tím trpaslíkem. Nemohl jej takto vidět od svého brzkého dětství a to je... již hodně dávno. Nyní však věřím, že to takto zůstane navěky věků. Rozevřel jsem branku zadního vchodu do zahrad. Nasál jsem čerstvý vzduch do plic. Cítil jsem vůni kůry a listí. Pryskyřice, ale i jehličí. Slyšel jsem zpívat ptáčky jejich šťastné ódy života. Zavřel jsem oči a vnímal tu dokonalost. Cítil jsem se najednou zdráv, ne jako věky před tím. Jako bych oživnul spolu s tímto lesem. Z mého zasnění mne vytrhnul čísi hlas. Otevřel jsem oči a obrátil se od lesa k paláci. Spatřil jsem jednoho ze stráží. Podle zbroje jsem poznal, že se jedná o elfa od hlavní brány. ,,Co se děje?" nechápal jsem. V očích měl náhlost a možná i zděšení. Nevěděl jsem oč jde. ,,Máte návštěvu" řekl jen a uklonil se. Stále respekt vůči mne i přes to, že nyní jsem elfům blíže než během zlých časů. ,,O koho se jedná?" zachoval jsem si úsměv na tváři, i když on neměl zřejmě důvod. Já však ano. ,,Pán Elrond z Imladris pane" oznámil mi jen. ,,Čeká již na váš příchod k trůnu" Rozzářil jsem se. Svého přítele z Roklinky jsem již dlouho nespatřil a tak jsem se bez váhání vydal zpět do Paláce...

Kratší kapitolka..
Bude Elrond stejně nadšený?
Proč přijel?
Znovu nějaké komplikace?
Co se bude dít nadále?
Vaše Derča :33

-Obrázek je pouze dodateční ;-)