World of elves 2

82.kapitola "Zase na začátku"

Lucia

Jakmile jsem dokončila svůj podíl práce u zraněných vyšla jsem ven ze stanu. Restallon řekl, že se už o zbytek postará. Snažila jsem se vyhnout elfům i lidem. Šla jsem po pláni, kolem mrtvých. Došla jsem až na méně vyvýšené místo uprostřed prakticky ničeho. V dáli jsem viděla světla našich. Ale já se zadívala přesně na druhou stranu. A to tam, odkud skřeti přišli a kam následně zbyteček utekl. Stála jsem a vnímala studený a slabý vítr, který si pohrával s mými vlasy. Bylo hrobové ticho. Slyšela jsem jen a pouze stalé šumění listí od Hvozdu. Zavřela jsem oči a nasávala okolní klid. Z hluboka jsem se nadechla a pusou vydechla. Znovu. Najednou jsem se alespoň z části cítila živá. Tento boj byl ukrutný. Ale nejvíce mne zničily jeho oči. Jeho prosebné oči. Prosil mne, abych mu zachránila syna. Bylo strašné jej takto vidět. A nechtěla jsem ho takto vidět. A dokonce ani jeho prosebné oči mne nedonutily pomoct Legolasovi víc. Zmohla jsem se jen, abych mu propůjčila trochu své energie na rychlejší zotavení. Víc jsem udělat nemohla, nesměla a hlavně nechtěla. Byla jsem tak moc zamyšlená, že jsem nepostřehla, že nejsem sama. Elf stál přímo vedle mě. Když se jeho ruka propletla s mou, prudce jsem otevřela oči a stočila pohled k němu. Ztratila jsem dech. Vyschlo mi v krku. Jako bych zapoměla kdo jsem, co jsem a co tady dělám. Vnímala jsem jenom elfa stojícího vedle mě. Neviděla jsem jej 56 let a ani za tu dobu se vůbec nezměnil. ,,Je tu krásně" vydechnul. Nic jsem mu na to neřekla. Úplně jsem totiž ztuhla. Cítila jsem jeho dotek. Jeho dlaň. V tom se na mě podíval. Zjistil že na něj nevěřícně civím. Tak mou ruku pustil a otočil se na mě. ,,Dlouho jsme se neviděli. Je mi líto, že jsem utekl, ale král by mě nechal popravit" zamračil se. ,,Zasloužil by sis to." odsekla jsem. Pomalu jsem se začínala zpamatovávat z prvotního šoku. ,,Nezačínej." řekl a pohlédl do dáli. Nevěděla jsem, jak se zachovat. Nevěděla jsem, co udělá on. Mám na něj zaútočit? Mám jej nechat odejít? Mám jej konečně a jednou pro vždy zabít? Nevěděla jsem v tu chvíli absolutně nic. ,,Porazili jste naše vojsko. A vcelku s přehledem" snil. ,,Ale my jsme vás připravili skoro o prince i s jeho ženou" znovu se na mě podíval a troufale se zatvářil. ,,A připravíme je i o královnu, co myslíš?" sáhl po své dýce a vytáhnul ji z pouzdra. ,,Ještě tě to nepřešlo?" upřeně jsem zírala na elfskou dýku s hněhou rukojetí. Zrzavý elf pouze zakýval hlavou. ,,Ne" odpověděl. ,,Budeš toho litovat" natočila jsem hlavu na stranu a zase ji vrátila zpátky. ,,To je sice možné, ale už budu konečně volný" udělal výpad. Instinktivně jsem uhla do strany. Bez váhání jsem se rozběhla k táboru. On za mnou. Bohužel pro mě, byl rychlejší. Odrazil se od země a skočil po mě. Tvrdě jsem dopadla na zem. Rychle jsem se otočila na záda, ale víc jsem se nepohla jelikož na mě seděl. Nemohla jsem se hnout. Nebyla jsem ozbrojená. ,,Miluji tě" šeptl a zvedl ruce i s dýkou nad hlavu.

Kdo je tajemný elf?
Zemře královna?
Bude to konec?
Možná...
Derinovka ^-^