World of elves 2

139. kapitola "Korunovace"

Lucia

Po včerejší oslavě korunovace Legolase, kdy všichni slavili to, že mají nového krále, jsem ulehla a usla. Však já nebyla šťastná a ani jsem se neveselila s ostatními. Thranduil mi chybí a to nebudu popírat. Ale nehodlám to jen tak někomu říct. Schovávám se za svou kamennou tvář. Své pocity nehodlám dát najevo. Ale mám pocit, že Legolasovi mohu říct všechno. Že on mě chápe. Mohu mu říci cokoliv. Před ním se nemusím schovávat. Vzbudila mne služebná. Nachystala mi šaty a koupel. Posadila jsem se na postel a zamžourala. Služebnou jsem propustila s tím, že chci být sama. Shodila jsem nohy z postele a postavila bosýma nohama na studenou podlahu. Projel mi mráz po zádech. Z hluboka jsem se nadechla a pokračovala do zadní části místnosti. Otevřela jsem dveře do umývárny a vešla. Následně za sebou zavřela dveře. Už jsem se chtěla vysléknout a naložit do horké vody, ale zahlédla jsem své šaty, jež mi nachystala služebná. Byly bílé. Zamračila jsem se. Přešla mě nálada na teplou vodu či cokoliv jiného. Byla jsem rozzuřená. Popadla jsem šaty a vyběhla z koupelny. Ze své skříně popadla všechny světlé šaty a oblečení a vyšla na balkón. Tam je zapálila a hodila dolů. Dívala jsem se za nimi. Najednou mne zlost přešla a na lítost. Následně na smutek. Uvědomila jsem si co jsem právě udělala. Po tváři mi stekla slza. Svezla jsem se k zemi. Spálila jsem své já. Své vzpomínky. V tom jsem uslyšela, jak někdo bouchnul dveřmi. Rychlé kroky a také své jméno. Nevnímala jsem příchozího, ať to byl kdokoli. Jen jsem jej před sebou viděla. Ať jsem šla kamkoliv, ať jsem udělala cokoliv. Všude byl. ,,Lucio" najednou byl hlas zcela zřetelný a hlasitý. Neřekla jsem nic. Hleděla jsem do dálky lesa a po tvářích mi stékaly slzy. Legolas ke mne došel a obejmul mne. Přes tenkou látku noční košile sem cítila jeho teplo. Jeho svalnaté ruce mne obepínaly. Bylo to příjemné. ,,Co se stalo?" zajímal se po chvíli. ,,Služebná mi přichystala bílé šaty..." zlomil se mi hlas v půlce věty. ,,O to jsem ji žádal já. Omlouvám se" šeptnul. Prudce jsem se nadechla a vydechla. ,,To nic. Teď žádné nemám..." nechala jsem tuto větu plynout nad námi. ,,Pojď, měla by jsi jít na vzduch" zvedl se a natáhnul ke mne ruku. ,,Oblékni se. Počkám tě dole u stájí" slabě se usmál a poté se otočil a odešel. Netušila jsem co má v plánu, ale poslechla jsem jej. Vyšla jsem z balkónu a zavřela za sebou skleněné dveře. Došla jsem ke skříni a vytáhla jsem tmavě modré šaty poseté malinkými drahokamy. Čím více od hrudi k nohám, tím jich bylo více. Vypadaly jako noční obloha. Převlékla jsem se a učesala vlasy. Nechala jsem je spadnout do obličeje. Sáhla jsem do skříně pro můj černý kabát a vyšla ven. Kráčela jsem chodbami, které jsem již znala. Tudy jsem se procházela s ním. A né jednou. Snažila jsem se potlačit vzpomínky, však nešlo mi to moc dobře. Seběhla jsem schody a z poza rohu vyběhla tmavovlasá elfka. Na krku jí zářil náhrdelník ve tvaru lístku. Už tak dlouho jsem ji neviděla. Připadala mi najednou tak cizí.

Co se stalo s Lucií?
Co se s ní děje?
Copak má Legolas v plánu?
Dokáže Lucii pomoct, nebo zná někoho takového?
Kdo je elfka s lískem na krku?
Vaše Al :*