World of elves 2

123.kapitola "Kudy kam?"

Omlouvám se, ale během této války to chci roztřídit z mnoha pohledů. Jelikož se naši hlavní hrdinové rozdělili a já chci, aby jste pochopili děj co nejlépe a zachytili všechny maličkosti a pocity všech z příběhu ;-) Deri :*

PS- Už jsem v Alpách. V Itálii. Je to tu krásné
;-)

Haldir

Vše bylo připraveno, a jakmile jsem viděl šípy Thranduilovy, vrhnuli jsme se do boje. I Celeborn neváhal. ,,Valar s námi" vyřkl jsem a vjeli do boje.

Shire

Lucia byla spoutaná ve vedlejší místnosti. Já byl se Sauronem a čekal na jeho rozkazy. Boj probíhal venku. V tom jsem uslyšel známý hlasitý roh. I pán Temnot zbystřil. ,,Ne" šeptnul. ,,To snad nemůže být pravda!" udeřil rukou do stolu. ,,Lóthlorien" zamručel jsem. ,,Okamžitě ať se všichni rozdělí a brání pevnost! Nesmí se nikdo dostat dovnitř!" zakřičel na skřeta v rohu. Ten zmizel za dveřmi. ,,Přelstili mne elfové" zakroutil hlavou. ,,Odveď ji zpět do žaláře. Vem si několik skřetů. Musí ji hlídat. Ty se zase vrať" přikázal mi. Já odešel. Byl nervózní.

Tauriel

Vrhli jsme se vpřed. Najednou se pochodně rozhořely a z pevnosti proti nám vyjeli skřeti. Jako by se objevili z ničeho nic. Sauron jistě ví, že je obklíčen. Byla tma, však i tak jsme viděli dost. Pochodně osvicovaly temné okolí. Už byli jen nedaleko od nás. Však vystřelily naše šípy a první dvě linie padly. Jen naši koně zadupali jejich těla více do země. Dále jsme bojovali výhradně sami. Král zanedlouho zmizel. Nyní jsem vedla vojsko já. Dále bylo vše na nich.

Legolas

Zanedlouho jsem se setkal s otcem. ,,Můžeme?" optal se mne. Přikývnul jsem. Následně jsem pobídl koně, Ada elka, a vyjeli oklikou vpřed. Chtěl jsem jej zavést do vchodu, z něž jsem utekl. Nikdo tam nestřeží. A všichni skřeti budou venku. Velmi rychle se tak dostaneme k žalářům. Bohužel vězení je poblíže Sauronových místností.

Sesedli jsme a vešli dovnitř. Jak jsem předpokládal, nikdo uvnitř nebyl. Došli jsme nepozorovaně do křižovatek chodeb posetými temnými znaky. Tady to znám. ,,Kudy?" šeptnul Ada. Kývnul jsem doprava. V tom jsem slyšel hlasy. Skřeky a jiné pazvuky. A viděl jsem světlo. Dupot. Blížilo se to. Skřeti. A nevypadalo, že by jich bylo málo. Pohlédl jsem tázavě na Thranduila. ,,Co teď?" váhal jsem. ,,Vede cesta jinudy?" snažil si zachovat chladnou mysl. Já také, ale s těží. ,,Ano, ale je riskantnější" pokývnul jsem. Skřeti se blížili. ,,Tak honem" vyhrknul. Poté jsme se rychle rozběhli zpátky. A zahli jinudy než před tím. Bloudili jsme po pevnosti. V tom jsme dorazili na křížení hned několika chodeb. A mne to nic neříkalo. Nepamatoval jsem si cestu dál. Před námi se rozprostřel obrovský sál. ,,Kudy Legolasi?" řekl Thranduil rychle, když jsem nic neříkal já. Nevěděl jsem. Nemohl jsem si vzpomenout. ,,Já si nepamatuji" začal jsem panikařit. Rychle jsem se rozhlížel po okolí. ,,Uklidni se a vzpomínej" stál po mém boku. Já se snažil. V tom se z jedné z chodeb vynořili skřeti. Neváhal jsem a sáhl po luku. Zasadil šíp do tětivy a bránil nás. Jeden šíp za druhým. Nikdy jsem neminul. Zanedlouho bylo po nich. Ale já stále nevěděl, kudy kam...

A jé je..
Lassie si nevzpomíná na cestu.
Vzpomene si?
Najdou je skřeti?
Nebo snad samotný Sauron?
Zemře někdo z postav?
Deri ^-^